Australopithecus afarensis, autor Matheusvieeira, zdroj: Wikipedia, licence obrázku public domain

Australopitékové měli extrémní pohlavní dimorfismus

Nová studie zjistila, že samci některých našich nejranějších známých předků (poznámka: míněno od posledního společného předka člověka a šimpanze) byli mnohem větší než samice. Výrazný rozdíl ve velikosti těla u Australopithecus afarensis (východoafrický druh, ke kterému patří i slavná „Lucy“) a A. africanus (příbuzný druh z jižní Afriky) naznačuje, že australopitékové mohli žít v sociálních systémech charakterizovaných intenzivní konkurencí mezi samci (kdy se tak nějak hodí začít používat „muži/ženy“?), což vedlo k výrazným rozdílům ve velikosti mezi pohlavími.
Výzkum vedený antropologem Adamem D. Gordonem z University at Albany pomocí nového přístupu, který překonává omezení neúplných fosilních záznamů, vede k závěru, že jak A. afarensis, tak A. africanus byli pohlavně dimorfnější než moderní lidé – a v některých případech dokonce více než gorily.
„Nejednalo se o malé rozdíly,“ uvádí A. Gordon. „V případě A. afarensis byli samci dramaticky větší než samice – možná více než u jakéhokoli žijícího lidoopa. … A ačkoli oba tyto vyhynulé druhy vykazovaly větší rozdíly ve velikosti mezi pohlavími než moderní lidé, lišily se v tomto ohledu i od sebe navzájem … To naznačuje větší rozmanitost evolučních tlaků působících na tyto jinak blízce příbuzné druhy, než jsme dosud předpokládali.“
Jak dále uvádí průvodní tisková zpráva: studie poskytuje silné důkazy o tom, že evoluční tlaky specifické pro pohlaví – pravděpodobně zahrnující jak soutěž mužů o partnerky, tak tlak na zdroje, který působí intenzivněji na velikost žen kvůli metabolickým omezením těhotenství a kojení – hrály v rané evoluci našich předků větší roli, než se dosud předpokládalo.
Pohlavní dimorfismus ve velikosti (sexual size dimorphism, SSD) není rozhodně jen nějaký nepodstatný fyzický znak – odhaluje něco hlubšího o chování a evoluční strategii. U současných druhů primátů výraznější dimorfismus obvykle koreluje se silnou konkurencí mezi samci a sociálními strukturami umožňujícími polygamní systémy páření, kde si jeden nebo několik velkých samců monopolizuje reprodukční přístup k více samicím. Moderní lidské populace vykazují nízký až střední pohlavní dimorfismus.
Kromě toho Gordonovy předchozí výzkumy naznačují, že vysoká míra SSD u žijících druhů primátů může být také spojena s intenzivním stresem způsobeným nedostatkem zdrojů – když je potravy málo, malé zdravé samice mohou získat dostatek potravy k uspokojení svých metabolických potřeb a uložit energii pro reprodukci rychleji než větší samice, což vede k většímu počtu potomků u menších matek v další generaci a v důsledku toho k většímu rozdílu ve velikosti samců a samic.
Vysoký SSD zjištěný u obou druhů australopitéků naznačuje vysokou míru konkurence mezi samci, podobnou jako u šimpanzů nebo dokonce goril, zatímco rozdíl mezi těmito dvěma fosilními druhy může být způsoben rozdílem v intenzitě těchto sil sexuální selekce a/nebo rozdílem v intenzitě tlaku na zdroje v jejich prostředí (např. rozdílem v délce suchých období s nízkou dostupností ovoce) a jeho dopadem na velikost těla samic.
V každém případě vysoká SSD u těchto fosilních druhů ostře kontrastuje s menšími rozdíly u moderních lidí a nabízí nahlédnutí do života australopitéků.
Důsledky těchto zjištění mohou být dalekosáhlé. Australopithecus afarensis, který žil před 3,9 až 2,9 miliony let, je obecně považován za přímého předka moderních lidí nebo za druh velmi blízce příbuzný přímému předkovi. Jeho vysoký stupeň pohlavního dimorfismu však naznačuje, že raní hominidé mohli žít v sociálních systémech, které byly mnohem hierarchičtější a konkurenčnější, než se dříve předpokládalo.
Méně dimorfní A. africanus, který se časově překrýval s A. afarensis, žil přibližně před 3,3 až 2,1 miliony let, alespoň podle fosilního záznamu.
Jak se teď zdá, oba tyto druhy mohly mít sociální uspořádání podobnější gorilám než moderním lidem.

Adam D. Gordon, Sexual Size Dimorphism in Australopithecus: Postcranial Dimorphism Differs Significantly Among Australopithecusafarensis, A. africanus, and Modern Humans Despite Low‐Power Resampling Analyses, American Journal of Biological Anthropology (2025). DOI: 10.1002/ajpa.70093
Zdroj: University at Albany / Phys.org, přeloženo / zkráceno

Snazší cesta k životu? Složité organické molekuly mohou přežít vznik hvězdy

Nový objev ukazuje, že složitost organických molekul by se mohla zvyšovat plynule. Prekurzory života budou …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *