Sciencemag.cz
Doporučujeme
Obavy veřejnosti z toho, že nám dojdou fosilní paliva, se ozývaly už v roce 1865, kdy významný ekonom viktoriánské éry William Stanley Jevons vydal knihu, v níž dospěl k závěru, že je „samozřejmě … zbytečné přemýšlet o náhradě uhlí jakýmkoliv jiným druhem paliva“ a že klesající těžba uhlí musí znamenat ústup Británie z předních pozic.
Ve skutečnosti těžba uhlí ve Spojeném království nadále expandovala, tento trend trval až do druhého desetiletí 20. století a následný pokles těžby neměl co do činění s vyčerpáním zdrojů. Naopak velmi těsně souvisel s nástupem nových paliv. V roce 2005 představovaly zbývající uhelné zásoby Spojeného království stále ještě stamiliony tun, ale těžba tohoto paliva byla nezajímavá ve srovnání s produkcí surové ropy a zemního plynu v Severním moři. V roce 2005 dosahovaly prokázané světové zásoby uhlí téměř jednu Tt a tato výše by se mohla znásobit po dalším průzkumu v kombinaci s vyspělými těžebními technologiemi. Je tedy jasné, že poměrně rychlý ústup uhlí po roce 1950 nijak nesouvisel s tím, že by „došlo“.
Teorie o bezprostředně hrozícím vrcholu globální těžby ropy následovaném překotným zánikem ropné éry ignorují některá zásadní fakta. Pro začátek je nabíledni faktická korekce: i kdybychom souhlasili s nevyhnutelností vrcholu globální těžby ropy před rokem 2010, faktem i podle Hubbertových tvrzení bude, že po tomto datu bude ještě zbývat k vytěžení polovina veškeré ropy, a pokles blížící se průběhem normální křivce by znamenal, že před sebou budeme pořád mít víc než jedno celé století produkce ropy.
To například znamená, že symetrická křivka s vrcholem řekněme 85 Mbpd v roce 2010 by implikovala globální těžbu v roce 2030 ve výši 65 Mbpd a téměř 50 Mbpd do roku 2050. Je jasné, že katastrofické přesvědčení, že ropná éra je téměř u konce, je mylné, dokonce i pokud předpokládáme hrozící vrchol produkce ropy.
Zastánci teorie brzkého ropného vrcholu mají pravdu v upozorňování na neblahou absenci striktních mezinárodních standardů pro vykazování ropných rezerv a v připomínání, že mnohé oficiálně uváděné hodnoty ropných rezerv (kde se národní údaje meziročně buď vůbec nemění, nebo vykazují náhlé významné výkyvy) jsou čísla politicky motivovaná, na něž by se nemělo spoléhat. Tato nejistota je však opět dvojsečná: jsou-li politicky motivované přehnaně vysoké odhady ropných rezerv, existuje rovněž značná nejistota ohledně objemu reálně vytěžitelné ropy. Skutečné existující zásoby ropy budeme znát, teprve až prozkoumáme všechny sedimentární rezervoáry světa (včetně hlubokých moří) s intenzitou odpovídající průzkumu pevninské části Severní Ameriky a příbřežních oblastí Mexického zálivu. Morris Adelman to vyjádřil naprosto jasně: „Abychom znali definitivní rezervy, musíme mít nejprve definitivní znalosti. Neví to nikdo a nikdo by to, že ví, neměl předstírat.“
Jak dlouho nám ropa vydrží?
A přece toto předstírání nebere konce. Spisky o ropném vrcholu donekonečna velebí Hubbertův triumf přesné předpovědi vrcholu produkce ropy v USA na rok 1970. To, co ignorují, však není právě triviální. Především byl jím předpovězený vrchol produkce o 20 % nižší než skutečně produkční vrchol, jenž činil 11,3 Mbpd. Za druhé, Hubbertem předpovězený vrchol produkce vycházel z EUR ve výši 200 Gb, tj. z čísla, které on sám navýšil ze svého původního odhadu 150 Gb vyneseného o pár let dříve – ale mezi roky 1859 a 2005 již ropný průmysl USA produkoval 192 Gb, dosud je třetím největším producentem surové ropy na světě a zbývají mu rezervy ve výši 32 Gb. Pokles produkce ropy Spojených států po vrcholu zjevně nebyl zrcadlovým odrazem vzestupu a těžba ropy nepokračovala symetrickou křivkou. Ve skutečnosti byla těžba za rok 2005 o téměř 70 % vyšší, než Hubbert předpovídal, a kumulativní produkce v letech 1970–2005 byla přibližně o 15 Gb vyšší, tj. představovala šestinásobek produkce země za rok 2005.
Tato významná opomenutí jsou samozřejmě zvěstovateli hrozícího vrcholu globální produkce ropy taktně přehlížena a Hubbertův prognostický rekord se i nadále těší nezaslouženému a nekritickému obdivu. Jsem přesvědčen, že tento oslavovaný „úspěch“ v předpovídání ropného vrcholu by měl vyvolávat zásadní pochybnosti nejen svými podstatnými chybami, ale také svojí všeobecnou aplikovatelností. Hubbert podhodnotil americkou EUR, protože nevěděl o superobřím poli Prudhoe Bay ani o objevech gigantických polí v Mexickém zálivu, k nimž teprve mělo dojít. Protože byl zbytek světa prozkoumán s podstatně nižší
intenzitou než USA, je jasné, že jakákoliv EUR je právě jen odhadem, který je třeba revidovat, nikoliv fixním číslem. Dokonce i jeden z hlavních zastánců teorie ropného vrcholu Colin Campbell zvýšil svůj odhad EUR z 1,578 Gb v roce 1989 na 1,95 Gb v roce 2002, což představuje téměř 25% navýšení za pouhých 12 let.
Vzhledem ke všem těmto skutečnostem v současnosti nevidím žádný přesvědčivý důvod, proč upřednostňovat
nejkonzervativnější odhady vytěžitelného množství konvenční ropy, jež prosazují obhájci brzkého ropného vrcholu, před čísly mnohem vyššími, která obhajují jiní geologové. Zejména poslední hodnocení Americké geologické služby (USGS) přichází s následujícím rozdělením do tří klíčových kategorií: do konce 90. let 20. století bylo celosvětově vyprodukováno zhruba 710 Gb ropy a zůstalo kolem 890 Gb zbývajících známých rezerv; téměř 690 Gb by mělo být v budoucnu přidáno z přehodnocení rezerv v současnosti známých polí; a zhruba 730 Gb ještě čeká na objevení, čímž se dostáváme k EUR kolem 3,020 Tb. (I to bude stěží konečná cifra.)
Všechna tato čísla jsou průměry odhadů s pětadevadesátiprocentní, padesátiprocentní a pětiprocentní pravděpodobností, ale dokonce i první mez spolehlivosti (téměř jistota) stanovuje výši neobjevených rezerv konvenční ropy v hodnotě 400 Gb, tedy na téměř trojnásobek odhadu obvykle předkládaného těmi, kdo straší bezprostředně hrozícím vrcholem globální těžby ropy.
…
