(c) Graphicstock

Bludy o vyčerpání fosilních paliv

Všechna tato hodnocení jsou však poznamenána velice omezeným vnímáním zdrojů. Jak připouští i jeden z nejhlasitějších zastánců teorie brzkého vrcholu produkce ropy Laherrère, s připočtením středních odhadů rezerv kapalného zemního plynu (200 Gb; USGS uvádí kolem 325 Gb) a nekonvenční ropy (700 Gb) by stále ještě zbývalo vyprodukovat nějakých 1,9 Tb ropy, tj. dvojnásobek jeho odhadu samotné kapalné surové ropy.
V roce 2006 tyto nekonvenční zdroje zohlednila ve svém hodnocení organizace Cambridge Energy Research Associates, čímž se globální základna ropných zdrojů (zahrnující historickou kumulativní produkci ve výši 1,08 Tb) zvýšila na 4,82 Tb (s pravděpodobností dalšího růstu), což znamená, že 3,74 Tb stále čeká na využití a že v následujícím zhruba půlstoletí lze v globální produkci ropy očekávat spíše zvlněné plató než jakýkoliv strmý pokles zrcadlící historický rozběh. I kdybychom však dokonale znali světové konečné zdroje vytěžitelné ropy, nebylo by možné vynést křivku globální produkce ropy bez znalosti budoucí poptávky po ní. To je nemožné, protože poptávka bude – tak jako v minulosti – řízena jak předvídatelnými silami (včetně rostoucích populací a vyššího disponibilního příjmu), tak nepředvídatelnými politickými a socioekonomickými změnami a především dalším technickým pokrokem.

Budu opět citovat Adelmana: „Abychom mohli předpovídat konečné zásoby, potřebujeme přesnou prognózu vědy a technologií v budoucnosti.“ Tu pochopitelně nemáme – a tuto nevědomost dokládají tři významné historické příklady. V roce 1930 nemohl nikdo předvídat, že do roku 1960 budou zavedena komerční proudová letadla a že tato inovace vytvoří nový velký spotřebitelský trh petroleje. V roce 1960 nemohl nikdo tušit, že ceny ropy v důsledku kroků zemí OPEC řádově vzrostou a že tento politický posun poprvé
od šedesátých let 19. století povede k významnému poklesu globální poptávky po ropě. A na počátku osmdesátých let 20. století, kdy ceny ropy opět lámaly rekordy, nemohl nikdo předvídat, že v roce 2005 budou polovinu osobních automobilů v USA představovat žíznivá SUV, terénní pickupy a multivany.

Technické, společenské a ekonomické změny zjevně dokážou budoucí poptávku posílit, nebo naopak srazit a jakékoliv lineární předpoklady vycházející z historických čísel (ať už byla dlouhodobější, nebo krátkodobá) jsou směšné. Poptávka po ropě v USA vzrostla v letech 1965–1973 o 50 %, ale o méně než 2,5 % v průběhu dvou desetiletí mezi rokem 1979 a rokem 1999. Spotřeba Číny poskočila v roce 2004 o téměř 16 %, v roce 2005 však stoupla jen o necelá 3 %. Kterou z těchto hodnot bychom měli použít pro skutečně
dlouhodobou (řekněme tak na půl století) předpověď? Ti, kdo předpovídají hrozící vrchol globální produkce ropy a rychlý konec ropné éry, navíc naprosto nevysvětlitelně úplně ignorují fundamentální a ověřenou ekonomickou realitu a předpokládají, že je budoucí poptávka imunní vůči jakýmkoliv externím faktorům. To je zjevný omyl. Nesporný vrchol následovaný strmým poklesem produkce by nespustil nekontrolované šroubování cen zbývající ropy, ale spíše by akceleroval probíhající přechod k jiným energetickým zdrojům. Organizaci OPEC se této lekce dostalo na počátku osmdesátých let, kdy po zvýšení cen ropy na rekordní hodnoty následoval nejen pokles podílu ropy na globálním zásobování energií, ale rovněž absolutní propad globální poptávky po ropě a drastický pád cen (v letech 1981–1986 o přibližně 60 % za průměrný barel OPEC).

Bez ohledu na skutečnou výši těžby ropy a případné datum nejvyšší roční produkce ropy z konvenčních zdrojů není ostatně důvod považovat pozvolné opouštění ropy za období nezvladatelných těžkostí nebo naprostých ekonomických a sociálních katastrof. Historické důkazy hovoří jasně – energetické přechody vždy patřily k nejvýznamnějším stimulům technického pokroku (pomysleme jen na nové hnací stroje, nové materiály a nové měniče energie), podporovaly inovace (jako například rozsáhlé manažerské a organizační změny, které přinesly počítače), vyšší účinnost (například plynová turbína vs. parní stroj) a nahrazování zdrojů (například náhrada dřevěného uhlí z mizejících lesů koksem vyráběným z uhlí na sklonku 18. a během 19. století). Jejich výsledky – náhrada dřeva uhlím, náhrada značné části uhlí ropou a dnes již náhrada značné části ropy zemním plynem – utvářejí moderní industriální a postindustriální civilizaci a výrazně se podepisují na struktuře a produktivitě ekonomiky i na organizaci a kvalitě života společností, jichž se tyto změny dotknou.

Tento text je úryvek z knihy
Vaclav Smil: Ropa
Kniha Zlín, 2018
O knize na stránkách vydavatele

obalka_knihy

Poznámky PH:
Originál vyšel v roce 2008, tehdy byl „ropný zlom“ větší téma než dnes. Ceny ropy mezitím poklesly, vyčerpání zásob dnes za hrozbu pokládá asi opravdu málokdo (nehledě na ropu z břidlic nebo methan pode dnem moří). A ostatně, co se technologického vývoje týče, jak praví známý bonmot, doba kamenná neskončila kvůli nedostatku kamene.
Václav Smil, vědec českého původu, je mj. oblíbeným autorem Billa Gatese. V ČR jeho knihy zatím k bestsellerům podle všeho nepatří, což je možná škoda.

hieroglyfy - Aniho papyrus, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain

Otazníky kolem Mořských národů (2)

Některá města byla po destrukci hned znovu osídlena. Jinde se destrukce týkala pouze určitých částí, …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close