Sciencemag.cz
Doporučujeme
Metody editování genomu pomocí CRSIPR jsou stále populárnější, loni byly za jejich objev udělený i Nobelovy ceny (za chemii). Tak jako jiné biotechnologie, i CRISPR by proto mohli postupně začít využívat formou dopingu také sportovci. Netřeba dodávat, že by na rozdíl od jiných způsobů využití byli často ochotni riskovat a volit i metody neověřené a nebezpečné.
Genové nůžky CRISPR fungují tak, že do organismu se vpraví enzym CAS9 a kousek RNA. Ta navede enzym k určitému místu v DNA, zde ji enzym rozstřihne a umožní další úpravy. Může jít jak o trvalé zásahy do genomu, tak i o změnu exprese příslušných genů, která samotnou genetickou analýzou odhalit nelze.
Pravidla týkající se dopingu již techniky pro změnu vlastního genomu zahrnují, otázka ale zní, zda jejich použití případná komise dokáže rozpoznat. Mario Thevis z German Sport University Cologne (zde se mimochodem nachází jedna z nejstarších laboratoří pro kontrolu dopingu) a jeho kolegové nyní zvládli rozpoznat proteiny CAS9 z bakterie Streptococcus pyogenes jak v lidské plazmě, tak i u živých modelových laboratorních myší. Protein SpCas9 stačilo nastříhat na kousky a z nich ho pak určit pomocí hmotnostní spektrometrie. Stejně tak se tento protein podařilo zachytit i v inaktivované formě, kdy nedošlo k vlastní změně DNA, ale pouze k ovlivnění exprese určitých genů. U myší se po injekci SpCas9 do svalu dala molekula stanovit po 8 hodinách (poznámka PH: a jak dlouho trvala změněná exprese?).
Jedná se teprve o první krok. Teprve s větší dostupností této technologie můžeme očekávat další pilování souvisejících postupů, a to samozřejmě včetně různých maskovacích technik na opačné straně barikády.
Ilustrační video
Alina Paßreiter et al. First Steps toward Uncovering Gene Doping with CRISPR/Cas by Identifying SpCas9 in Plasma via HPLC–HRMS/MS, Analytical Chemistry (2020). DOI: 10.1021/acs.analchem.0c04445
Zdroj: American Chemical Society / Phys.org
Poznámky PH: Uvádí se ovšem, že Streptococcus pyogenes je u člověka běžný patogen, navíc se vyskytuje často bezpříznakově (u dětí a mladých dospělých asi 10 % populace). Celé to má být tedy zřejmě spíše ilustrační než jako návrh reálně prováděného testu? Nakonec při dopingu lze použít proteinů systému CAS skoro libovolné bakterie?
Další možností je mířit na naváděcí RNA, ale to zase vyžaduje mít databázi míst v DNA/genů, kam by mohli chtít cílit dopující sportovci, navíc tyhle kousky RNA nejsou zrovna stabilní.
Ad ovlivnění exprese jednotlivých genů – jsou-li jejich produktem prostě proteiny, nelze celou pak složitou techniku nahradit podáním oněch proteinů? Asi tedy půjde o složitěji fungující regulační geny?
