Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nebo možná lépe mluvit o dialektech? Každopádně rypoši takto poznají našince od cizinců.
Gary Lewin a Alison Barker z Max Delbrück Center for Molecular Medicine, Nigel Bennett a Daniel Hart z University of Pretoria v Jihoafrické republice a jejich kolegové provedli rozsáhlý výzkum fascinujících, i když ne zrovna fešných hlodavců rypošů lysých (mole rat). Rypoši jsou velmi komunikativní, hodně na sebe pískají, švitoří, cvrlikají, chrochtají – nebo jak chceme všechny ty zvuky nazývat.
V rypoší kolonii existuje rozsáhlá dělba práce, takže bude existovat dost informací, které se hodí předávat dále. Tak jako u lidí, i zde jazyk ovšem slouží nejen k dorozumění, ale i k vytváření identity a odlišení „našich“ a „cizích“.
Výzkumy ukázaly, že každá kolonie rypošů má vlastní pozdrav. Cizinci, kteří ho neznají, nejsou v kolonii vůbec vítáni – což souvisí i s tím, že rypoši obývají převážně suché oblasti, kde neustále zápasí s nedostatkem potravy. Naopak v rámci jedné kolonie spolupráce na pohled probíhá harmonicky, až to připomíná mraveniště (poznámka: a připomíná nejen tímhle – rypoši se v řadě aspektů opravdu blíží sociálně žijícímu hmyzu, ať už jde o kasty nebo dočasnou neplodnost „dělnic“).
V rámci výzkumu vědci zaznamenali 36 190 zvuků vydaných 166 jedinci v 7 koloniích – šlo o rypoše v zajetí v laboratořích v Berlíně a Pretorii. Každý zvuk byl s využitím algoritmů charakterizován pomocí 8 kritérií (výška, míra symetrie ve zvukovém spektrogramu…). Program na základě strojového učení dokázal velmi rychle od sebe rozlišit zvuky různých jedinců; to dokazuje, že každý rypoš má svůj vlastní hlas, i když ještě nikoliv to, že se podle něj navzájem poznávají. Navíc se ale ukázalo, že zvuk charakterizuje nejen konkrétního jedince, ale lze z něj poznat i to, z jaké pochází kolonie – tedy existenci sdíleného dialektu.
V dalším pokusu vědci umístili rypoše do komůrky a ve vedlejší pustili hlas. Rypoši okamžitě zamířili ke zdroji; pokud ale z vedlejší komůrky uslyšeli dialekt své kolonie, začali sami pískat, v opačném případě byli zticha. Přitom nešlo o to, že by ale museli poznat konkrétního známého – to se potvrdilo tím, že výzkumníci nově vytvořili umělé zvuky, které nesly charakteristicky dialektu dané kolonie, ale nikoliv konkrétních jedinců. Roli v tomto případě nehrálo ani to, když výzkumníci do vedlejší komůrky předtím umisťovali jedince z jiných kolonií – dialekt je pro rypoše tedy důležitější než pach.
V dalším experimentech zkusili vědci umístit mláďata rypošů do cizích kolonií. Pokud zde měla královna nedávno vrh (v rypoší kolonii se podobně jako u sociálního hmyzu rozmnožuje jediná samice), kolonie adoptovala i nové hlodavce. Za šest měsíců počítačová analýza ukázala, že mláďata používají jazyk kolonie svých pěstounů…
Zajímavé je i to, že královna si monopolizuje nejen reprodukci, ale zřejmě hraje klíčovou roli i při tvorbě dialektu a udržování jeho integrity. Když v jedné kolonii náhodou umřely dvě královny krátce po sobě, výzkumníci zjistili, že nastala anarchie, zvuky vydávané různými jedinci rychle měnily své charakteristiky a rozpadal se i jazyk jako celek. Integrita jazyka se obnovila až o několik měsíců později, kdy došlo k sociálnímu vzestupu jedné ze samic a ta nakonec upevnila své postavení a stala se novou královnou.
A.J. Barker el al., Cultural transmission of vocal dialect in the naked mole-rat, Science (2021).
DOI: 10.1126/science.abc6588
Colony-specific dialects of naked mole-rats, Science (2021).
DOI: 10.1126/science.abf7962
Zdroj: Max Delbrück Center for Molecular Medicine / Phys.org
Poznámka PH: Konrad Lorenz uváděl, že racci a havrani v jedné oblasti si rozumí, racci z jedné oblasti s jinými ne. Jazyky zde dokonce překračují i hranice druhu. Mnohé Lorenzovy postřehy jsou ovšem pokládány za zastaralé, je tedy otázka, jak je příslušný názor přijímán dnes.
