Minus 23 ºC není ještě zrovna pokojová teplota, ale i tak má jít o nový milník. Zatím ovšem fungování supravodivosti opět vyžaduje jiný extrém, vysoký tlak.
Nové experimenty se uskutečnily na Argonne National Laboratory, která spadá pod Univesity of Chicago. Na výzkumu se dále podíleli lidé z německého Max Planck Institute for Chemistry.
Testovaný materiál není nový, jde o superhydridy lathanu (konkrétně LaH10), s nimiž se již při výzkumu supravodivosti vědci hráli dříve. Rekordní teplota vyžadovala tlak 150–170 GPa, dosažený mezi dvěma diamantovými hroty. Vzorek měl jen několik mikronů v průměru, takže se z požadavků kladených na supravodivost v rámci teorie BSC (Bardeen-Schrieffer-Cooper) nepodařilo ověřit existenci Meissnerova jevu (materiál vytlačuje vnější magnetické pole, jehož intenzita směrem dovnitř látky klesá). Maximální teplota závisí v souladu s teorií BSC nejen na samotném chemickém složení, ale i na konkrétních izotopech.
A. P. Drozdov et al. Superconductivity at 250 K in lanthanum hydride under high pressures, Nature (2019). DOI: 10.1038/s41586-019-1201-8
Zdroj: Phys.org
Poznámka PH: Článek uvádí, že maximální teplota supravodivosti se novým výzkumem posunula o 50 stupňů (oproti dosavadnímu rekordu 203 K u neméně exotické sloučeniny H3S). Nicméně již dřívější studie, opět s hydridy lanthanu (a opět LaH10), deklarovaly supravodivost již při 7 ºC (rovněž ovšem za vysokých tlaků). Je to tedy celé poněkud nejasné. Každopádně velkým cílem asi je, aby supravodivé materiály vyžadovaly obří tlaky pouze pro svou syntézu, a zůstaly stabilní/udržely si své vlastnosti i za tlaků běžných. Zdá se, že k této metě je ovšem zatím dost daleko, na rozdíl od samotného zvyšování maximální teploty.
Viz také: Supravodivost nad nulou