Sciencemag.cz
Doporučujeme
Agentura NASA podporuje pokračování vědeckého, vzdělávacího a technologického rozvoje na nízké oběžné dráze Země, který je jednak přínosem pro lidstvo, ale také podporuje průzkum hlubokého vesmíru – třeba pro mise na Měsíc a Mars. Jelikož agentura postupně přechází na režim využívání komerčních kosmických destinací blíže k domovu, je zásadní připravit se na bezpečné a zodpovědné řízené stažení Mezinárodní kosmické stanice z oběžné dráhy, až v roce 2030 skončí její provozní životnost. NASA 26. června oznámila, že úkolem vyvinout a dodat deorbitační zařízení označované jako U.S. Deorbit Vehicle pověřila firmu SpaceX. Toto zařízení má zajistit deorbitaci stanice tak, aby bylo možné vyloučit ohrožení obydlených oblastí.
„Výběr U.S. Deorbit Vehicle pro Mezinárodní vesmírnou stanici pomůže agentuře NASA a jejím mezinárodním partnerům zajistit bezpečný a odpovědný přechod na nízké oběžné dráze Země po ukončení provozu stanice. Toto rozhodnutí rovněž podporuje plány NASA pro budoucí komerční destinace a umožňuje pokračovat ve využívání kosmického prostředí v blízkosti Země,“ vysvětlil Ken Bowersox, přidružený administrátor pro ředitelství kosmických operačních misí v centrále NASA ve Washingtonu a dodal: „Orbitální laboratoř zůstává vzorem pro vědu, průzkum a partnerství v kosmickém prostou, ze kterých všichni benefitujeme.“
Zatímco firma vyvine deorbitační modul, NASA jej po dokončení převezme a po celou dobu mise jej bude řídit. „Kosmická loď/tahač (USDV) by měla být v optimálním případě připojena k ISS rok před plánovaným termínem zániku. Minimální potřebná zásoba jejího Δv je 57 m/s. Samotný proces zániku by měl probíhat následovně. Do výšky 270 až 220 km by měla stanice postupně sestoupit sama vlivem odporu atmosféry. Pod touto hranicí již nepůjde ke stabilizaci stanice použít silové gyroskopy a bude se muset využít reaktivní systém ruského segmentu,“ vysvětluje Michal Václavík z české kosmické kanceláře a pokračuje: „4 dny před zánikem bude USDV upravena (Δv~17 m/s) výška oběžné dráhy ISS na výšku perigea 165 km a apogea 220 km. Perigeum třením o atmosféru dále klesne na cca 150 až 145 km. Na posledním oběhu či dvou se jeho výška předpokládá ve 130 km. Finální půlhodinový zážeh USDC (Δv~30 m/s) sníží výšku perigea na 50 km. Ve výšce 110 až 120 km se předpokládá začátek destrukce fotovoltaických panelů a radiátorů, ve výšce 84 až 100 km praskání modulů a ve výšce 70 až 75 km k celkové fragmentaci. Trosky dopadnou to Tichého oceánu a snahou je vybalancovat trajektorii vstupu ISS do atmosféry tak, aby došlo k jejímu co největšímu zničení a shoření, ale zároveň aby pole trosek bylo co nejkratší.“
Od roku 1998 se pět kosmických agentur – kanadská CSA. evropská ESA, japonská JAXA, americká NASA a ruský Roskosmos – stará o provoz Mezinárodní kosmické stanice, přičemž každá agentura je zodpovědná za správu a řízení hardwaru, který poskytuje. Stanice byla navržena jako vzájemně provázaná a její fungování závisí na příspěvcích všech partnerů. Spojené státy, Japonsko, Kanada a zúčastněné země ESA se zavázaly provozovat stanici až do roku 2030. Rusko se zavázalo pokračovat v provozu stanice nejméně do roku 2028. Za bezpečné deorbitování Mezinárodní vesmírné stanice z oběžné dráhy odpovídá všech pět vesmírných agentur. Zpět ale k uzavřenému kontraktu. Ten má hodnotu 843 milionů dolarů, přičemž zajištění nosné rakety pro vynesení USDV se bude řešit až v budoucnu.
Mezinárodní kosmická stanice, která je v pilotovaném provozu již 24. rokem, je jedinečnou vědeckou platformou, ve které členové posádky provádějí experimenty z různých vědních oborů – od věd o Zemi a vesmíru, přes biologii, lidskou fyziologii, až po fyziku, nebo demonstraci technologií, které na Zemi nejsou možné. Posádky, které žijí na palubě stanice představují prodloužené ruce tisíců výzkumníků na Zemi. Provedli tak již více než 3 300 experimentů v unikátním prostředí mikrogravitace. Stanice je základním kamenem komerčního přístupu k vesmíru, od strategických partnerství zaměřených na komerční posádky a dopravu nákladu, až po komerční výzkum a experimenty v národních laboratořích. Zkušenosti získané na palubě Mezinárodní vesmírné stanice pomáhají předávat tuto symbolickou pochodeň výzkumu budoucím komerčním stanicím.
Zdroje informací:
https://x.com/
autor: Dušan Majer
Převzato z Kosmonautix.cz, upraveno
