Sciencemag.cz
Doporučujeme
Podle nové studie nejsou dingové jen obyčejní zdivočelí psi, ale geneticky se nacházejí někde mezi vlky a psy. Nebo jde alespoň o větev, která od zbytku domácích psů oddělila už velmi brzy, alespoň pokud nepočítáme, že dnes už jsou také někde zkříženi s toulavými psy „obyčejnými“.
Dingové se v Austrálii podle různých nálezů objevili asi v letech 6000 až 4000 př. n. l.
Nový výzkum, na němž se podílelo 26 autorů z 10 zemí (výsledky publikovány v Science Advances), nyní porovnával genom fenky dinga Sandy s genomy pěti plemen domácích psů a grónského vlka. Zjistili, že genom dinga se strukturálně liší od genomu boxera, německého ovčáka, basenji, německé dogy a labradorského retrívra. Stále však sdílí více podobností s domácími psy než s grónským vlkem. Mezi plemeny měla Sandy blíže k německému ovčákovi než k ostatním. Ovšem byl zde rozdíl: Psi dingo, stejně jako vlci, mají pouze jednu kopii genu pro pankreatickou amylázu, tedy enzym pro trávení škrobu. Němečtí ovčáci mají osm kopií tohoto genu.
Aktuálně tým sekvenuje genom dalšího dinga z Australských Alp na východě kontinentu.
Uvádí se, že genom dinga by mj. mohl fungovat jako referenční a pomoci určit, které geny by mohly být zodpovědné za genetická onemocnění u moderních psů. V testu srovnávající dingy a německé ovčáky se navíc ukázalo, že poté, co dostávali 10 dnů stejnou vodu a potravu bohatou na rýži, výkaly německých ovčáků na rozdíl od dingů obsahovaly i tři rodiny bakterií, které pomáhají při rozkladu škrobu. Autoři dále uvádějí, že dingové se vyvinuli k lovu malých vačnatců a nejsou schopni snadno trávit potravu s vysokým obsahem tuku – jehňata tedy spíše loví divocí psi nebo kříženci. Dingové nedělají tedy australských farmářům takové škody a nemuseli by jimi být v takové míře pronásledováni.
Matt A. Field et al, The Australian dingo is an early offshoot of modern breed dogs, Science Advances (2022). DOI: 10.1126/sciadv.abm5944. www.science.org/doi/10.1126/sciadv.abm5944
Zdroj Science Advances / Phys.org
Poznámky PH:
Studie nezpochybňuje, že dingové se do Austrálie dostali s lidmi, takže o úplně divoká zvířata jít nemůže. A mnohdy měli s australskými domorodci vztahy na úrovni částečné domestikace. Ostatně ti dingy i uctívali. Viz také: Dingo nežil úplně divoce
Na druhé straně změny schopnosti trávit škrob nejsou jediným kritériem domestikace. K tomu asi u psů došlo až v neolitu. (Jak jsou na tom v tomto ohledu takový husky, malamut, samojed, grónský eskymácký pes… tj. zvířata žijící s lidmi v oblastech, kde škrob moc nekonzumovali ani lidé?) Vzhledem k tomu, že australští domorodci zemědělství neznali (byť někde k němu už přecházeli), ani jejich zcela domácí pes by škrob trávit moc dobře zvládat nemusel.
Německý ovčák vzhledem ke své cvičitelnosti by měl být v jistém ohledu naopak „nejdomestikovanější“, navíc potomek středoevropských psů živených na chlebu, mléku a bramborách. („Vlčí vzhled“ tedy v tomto případě klame, bez ohledu na to, jak se zase jindy mluví o souvislosti selekce na vzhled a selekce na povahu. Leda bychom uvěřili tomu, že babička zakladatele chovu německého ovčáka Horanda von Grafrath, byla vlčice, což se sice někdy uvádí, ale častěji popírá a těžko o tom asi dnes rozhodnout…)
