Americká antropoložka Pat Shipmanová přišla v knize Invadors s představou, že právě domestikace psa vedla k evolučnímu úspěchu Homo sapiens a k tomu, že v Evropě naši předkové triumfovali nad neandrtálci. Z toho pak vyplývá i to, že ochočení vlka klade Shipmanová do velmi vzdálené minulosti, rozhodně ne do samotného závěru paleolitu a ne do mezolitu. Psům a historii jejich domestikace se věnuje ovšem i v chystané knize Our Oldest Companions.
Podívejme se ale na to, co zde tvrdí o psech dingo. Tito psi se do Austrálie museli dostat s člověkem (nejspíš s obchodníky z jižní Asie, kteří pravidelně navštěvovali sever Austrálie), takže šlo téměř jistě o psy domestikované, kteří zde zdivočeli až druhotně (druhotně mohli získat i problémy s trávením škrobu, čímž se liší od současných „pravých“ psů; nebo i přes domestikaci škrob trávit nemuseli, když nebyli psy zemědělců). Archeologické důkazy svědčí o přítomnosti dingů kolem r. 2000 př. n. l. A toto datum se může posunout i dále do minulosti. Shipmanová ovšem upozorňuje, že ani později zde dingové nežili úplně divoce, šlo spíše o tvora polodomestikovaného – alespoň v době, kdy ještě australští domorodci žili tradičním způsobem. Mladí dingové žili často s lidmi, v dospělosti je někdy opustili, podobně jako vlk odchází ze své smečky. Jindy byli přímo vyháněni – to když se (především samci) s dospíváním stávali obtížně zvladatelnými. Tito ochočení dingové doprovázeli lidi na lov, i když nakolik jim přitom reálně pomáhali, je otázka (možná pouze čichem/vyhledáváním kořisti)? Mimochodem, těsnější byly vztahy dingů s ženami. Snad tedy muži chodili na lov větší kořisti a ženy provázené dingy se vedle sběru specializovali na menší zvířata.
Dingo má důležité postavení v mytologii domorodých Australanů, nebyl lidmi loven (poznámka: i když je samozřejmě otázka, zda se v době hladu neudělala výjimka). Máme opakované archeologické důkazy o tom, že byli někdy pohřbíváni podobně jako lidé. (Pohřeb psů může tedy zahrnovat i to, že pes byl zabit po smrti pána, aby ho provázel na onen svět.) Zdá se, že současný způsob života dingů je tedy relativně nový. Po většinu času bychom mohli dingy označovat nejspíš jako poloochočené, což je docela zajímavá a nepříliš častá forma koexistence člověka s jinými druhy.
PennState News
https://news.psu.edu/story/648000/2021/02/17/research/wolves-dogs-and-dingoes-oh-my
Poznámky PH:
V Jižní Americe žil podobně polodomestikovaně i pes horský aguara. Viz také:
Došlo někdy k domestikaci šakala?
Jak lidé přišli ke štěňatům dingů? Nejspíš „divocí“ dingové před lidmi občas prostě utekli a lidé si štěňata odnesli. Verze, že fenky někdy přicházely k lidem vrhnout, protože divocí psi se na rozdíl od vlků o kojící fenku obvykle nestarají, bude asi přitažená za vlasy. (I když kdo ví, pokud by šlo o fenku narozenou mezi lidmi…)
Dingové v Austrálii zřejmě zapříčinili vymření vakovlka. Ten přežil pouze v Tasmánii, kam se zase nedostali dingové.
Pokud dinga vychovali lidé, dokázal pak sám efektivně lovit? Uvádí se, že vlci se lovit musí naučit od rodičů, vlk vyrůstající v zajetí by se ve volné přírodě uživit nedokázal.
K ochočení vlků nejspíš docházelo opakovaně. Dejme tomu v krizích (glaciály), kdy v Evropě a Asii nastávala nouze a zjednodušování kultury, lidé o psy přišli (snědli je apod.), pak došlo k další domestikaci. Genetická data dnešních psů nám o historii tolik říct nemusejí, protože jedni psi byli nahrazováni novými, to ale neznamená, že před nimi už lidé neměli jiné společníky (stejně tak snažit se z dnešní genetiky psů určit místo domestikace nám dává jen omezený pohled). Víme, že třeba severoamerická psí plemena byla téměř nahrazena evropskými. Psi Indiánů po sobě ovšem zanechali genetické dědictví pro změnu v místních vlcích – předpokládá se, že černí američtí vlci jsou vlastně wolfdogové (což bude nejspíš platit v té či oné míře pro prakticky všechny vlky kromě polárních).
Na to, zda by takový pes byl k něčemu třeba lovcům z Předmostí, se názory různí. Psi mohli dejme tomu velká zvířata držet v šachu, zatímco je lidé zabíjeli zbraněmi na dálku? Ale samozřejmě existovala i řada dalších důvodů mít psy, včetně prostě toho, že se lidé v jejich společnosti cítí dobře.
Viz také: Měli ve Věstonicích ochočené vlky?
Nový výzkum: paleolitičtí vlci z Předmostí opravdu byli spíš psi