Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kdy a kde byly nejlepší vyhlídky na přežití? Proč se na trepanaci specializovali zrovna Inkové?
David S. Kushner z University of Miami a jeho kolegové porovnali úspěšnost trepanací lebek v předkolumbovském Peru a době občanské války v USA. Kdy měl pacient větší šanci operaci přežít? V době Inků měl údajně až dvojnásobnou naději, úmrtnost na byla mezi 17-25 %, za války Severu proti Jihu pak 46-56 %.
Trepanace lebky se prováděly v řadě kultur, mohlo jít o léčbu zranění a vytahování úlomků kosti, ale zákrok mohl také mít za cíl odstranit bolesti hlavy či duševní chorobu, respektive mít nějaký „magický“ význam. V předkolumbovském Peru ovšem velké rozšíření trepanací souviselo hlavně s tím, že hlavní zbraní zde bylo cosi na způsob dřevěné motyky s kamenným hrotem (dlouhý kyj).
S trepanacemi se v Peru začalo minimálně kolem roku 400 př. n. l., kdy o těchto zákrocích máme přímé doklady. Celkem z předkolumbovského období máme zatím k dispozici asi 800 trepanovaných lebek. Jsou ovšem roztroušeny po různých muzeích apod. institucích, takže shromáždit data pro danou studii bylo docela komplikované. I u lebky staré 2000 let lze prý celkem jednoznačně poznat, zda pacient zákrok přežil (nějaké známky hojení apod., v opačném případě člověk zemřel buď při operaci, nebo krátce po ní).
Do roku 200 n. l. většina pacientů umírala (úspěšnost menší než v době války Severu proti Jihu), po roce 1000 získali místní chirurgové rozsáhlé zkušenosti a v některých souborech byla míra přežití až 91 %. Obyvatelé Peru se naučili např. to, že nesměji porušit ochrannou blánu (plenu) obalující mozek – řecká medicína získala tento poznatek někdy v 5. stol. př. n. l. Dále přišli na to, že menší zásahy mají větší šanci na úspěch a snažili se provádět operace tak, aby předešli rozsáhlejšímu krvácení.
V dnešní medicíně vyspělého světa je úmrtnost při zákrocích tohoto typu velmi nízká, proč ale byla vysoká v americké občanské válce? Copak tehdy zákroky neprováděli chirurgové nebo alespoň lékaři-profesionálové? To snad ano, ale používali často nesterilizované nástroje nebo holé prsty, takže za vysokou úmrtnost mohly následné infekce.
Jak hygienu řešili v Peru, to nevíme, Inkové to ale zjevně zvládali docela dobře. Nejspíš používali i nějakou anestézii, i když zase nevíme nic konkrétnějšího – koku? Kvašené nápoje z kukuřice? Něco jiného? Absence podobných informací vyplývá mj. i z toho, že v předkolumbovském Peru nebylo známo písmo (nebo alespoň my o žádném písmu nevíme; pomineme-li uzlové písmo kipu, což byl asi spíš účetní záznam, všechno další jsou pouze hypotézy – jedna z nich např. praví, že písmem by mohly být značky na fazolích z doby kultury Mochiců ve severním Peru v 1. tisíciletí n. l.)
Zdroj: Phys.org a další
David S. Kushner et al, Trepanation Procedures/Outcomes: Comparison of Prehistoric Peru with Other Ancient, Medieval, and American Civil War Cranial Surgery, World Neurosurgery (2018). DOI: 10.1016/j.wneu.2018.03.143
