Sciencemag.cz
Doporučujeme
Území České republiky bylo během čtvrtohor součástí převážně nezaledněné oblasti mezi pevninským ledovcem na severu a rozsáhle zaledněnými Alpami na jihu. Nicméně se ukazuje, že zalednění Českého masívu mohlo mít větší rozsah, než se předpokládalo. Indicie o zalednění Jizerských hor přinášejí geomorfologové Katedry fyzické geografie a geoekologie PřF UK společně s polskými kolegy.
Pevninský ledovec zasáhl při svém nejzazším postupu severní Čechy a severní Moravu. Postoupil na severní úpatí Lužických a Jizerských hor, přes Jitravské sedlo se dostal až do povodí Ploučnice. Na Moravě se zastavil o Rychlebské hory a Jeseníky, dále do vnitrozemí pronikl na Ostravsku. Horské zalednění je zatím doloženo jen v nejvyšších horských oblastech Českého masívu – v Krkonoších, Hrubém Jeseníku (Velká kotlina) a na Šumavě. O výskytu karových ledovců na našem území se však již v průběhu 20. století uvažovalo také v případě několika lokalit nižších hornatin. Autoři aktuálního článku se v minulých letech zaměřili na výzkum Pytlácké jámy ve východní části Jizerských hor.
Pytlácká jáma má podobu mělkého svahového amfiteátru, který je zahlouben do severního svahu Středního Jizerského hřbetu a je orientován k severovýchodu. Vzhledem k převažujícímu směru proudění větru mohla vést tato orientace v glaciálních podmínkách k ukládání sněhu na závětrné straně hřbetu a následnému formování malého ledovce.
Pro ověření glaciálního původu Pytlácké jámy bylo použito několika metod: morfologie „jámy“ byla posouzena na základě srovnávací analýzy morfometrických charakteristik svahových depresí a karů v okrajových horských oblastech Českého masívu; mocnost sedimentů na dně deprese a morfologie povrchu horninového podloží byla zjišťována metodou multielektrodového profilování založené na různých odporech hornin, přičemž tato metoda měla rovněž upřesnit průběh valu, který zahrazuje dno; zkoušky povrchové odolnosti balvanů na závěrovém valu, torů a svahových výchozů v okolí Pytlácké jámy a porovnání naměřených hodnot s analogickými daty z Jizerských hor a Krkonoš měly za cíl stanovit přibližné stáří testovaných povrchů; mikroskopická analýza křemenných zrn měla upřesnit způsob transportu sedimentů závěrového valu.
Z morfologického hlediska vykazuje Pytlácká jáma rysy charakteristických karů, přestože její svah není tak příkrý jako u dobře vyvinutých karů a horní okraj nemá podobu ostré hrany, která je například v krkonošských karech velmi výrazná. Vývoj ledovce nevylučuje odhadovaná výška sněhové pokrývky v amfiteátru (45–55 m), která je větší než nezbytné minimum (~30 m) pro vznik ledovcového ledu. Přítomnosti ledovce nasvědčují také zjištěné mikroskopické tvary, jejichž zastoupení napovídá ledovcovému transportu. Pokud jde o období vzniku ledovce, relativní stáří testovaných povrchů ukazuje na některý z glaciálů středního pleistocénu. Na základě shromážděných informací se autoři přiklánějí k tezi, že Pytlácká jáma je karem, který pravděpodobně vznikl před poslední (viselským) glaciálem.
Pokud by v Jizerských horách karový ledovec skutečně vznikl, znamenalo by to, že horské zalednění mělo ve střední Evropě větší rozsah, než bylo dosud doloženo. Zaledněny mohly být i horské oblasti nižší než 1100 m n. m., s rovnovážnou linií ledovců kolem 900 m n. m. K takovému zalednění však pravděpodobně nedošlo v průběhu viselského zalednění, ale v některém z předchozích glaciálů.
ENGEL, Z., KŘÍŽEK., M., KASPRZAK, M., TRACZYK, A., HLOŽEK, M., KRBCOVÁ, K. (2017): Geomorphological and sedimentary evidence of probable glaciation in the Jizerské hory Mountains, Central Europe. Geomorphology 280, s. 39 – 50.
Převzato z popularizační rubriky Přírodovědecké fakulty UK Praha
Zpracoval: Tomáš JANÍK
