hieroglyfy - Aniho papyrus, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain
hieroglyfy - Aniho papyrus, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain

Ebersův papyrus

Výjimečné postavení nejen mezi staroegyptskými papyry, ale rovněž mezi všemi dochovanými starověkými písemnými prameny, zaujímá Ebersův lékařský papyrus,
jemuž se v minulosti dostalo takových označení jako „lékařský papyrus mimořádné krásy a velikosti“ (Ebers 1873, 41), „mistrovské kaligrafické dílo“ (Möller 1909, 20), „nejvelkolepější a nejdůležitější dokument“ (Leake 1952, 13) nebo „nejkrásnější a nejdelší rukopis starověku“ (Westendorf 1999, I, 22).

Papyrus je pojmenován po Georgu Ebersovi, jednom z představitelů slavné egyptologické berlínské školy (Gertzen 2017, 42–50), který ho zakoupil v roce 1873 v Luxoru. Dnes se Ebersův lékařský papyrus nachází v Univerzitní knihovně v Lipsku. Se svými 108 sloupci textu je vůbec nejdelším dochovaným lékařským papyrem (o celkové původní délce 20,23 m). Papyrus, který je datován do 9. roku vlády Amenhotepa I. (tj. 1506/1505 př. n. l.), zaznamenává 877 případů chirurgických, interních, močových, stomatologických, očních a kožních a popisuje léčení například i popálenin či uštknutí jedovatými hady. Zahrnuty jsou v něm také ženské potíže a dětská onemocnění. Zároveň však obsahuje i mnohé postupy založené na magii, která měla pomoci, když vědomosti egyptských lékařů a léčitelů selhávaly.
Ebersův papyrus patří mezi vzácně dochované lékařské texty z faraonského Egypta, k nimž se v chronologickém sledu dále řadí (Strouhal – Vachala – Vymazalová 2010, 24–29; Strouhal – Vachala – Vymazalová 2017, 22–25):
M gynekologický papyrus z Káhúnu,
M tři papyry z Ramessea (zádušního chrámu Ramesse II.
ve Vesetu, řecky Thébách),
M Smithův papyrus,
M berlínský papyrus č. 3027 (Kniha pro matku a dítě),
M papyrus Louvre E 32847 (Bardinet 2018),
M papyrus Louvre E 4864,
M papyrus Britského muzea v Londýně č. 10059,
M papyrus Carlsberg VIII z kodaňské univerzity,
M berlínský papyrus č. 3038,
M pět papyrů Chestera Beattyho,
M magický papyrus Leiden I 343 + I 345.
K těmto papyrům, z nichž se některé dochovaly pouze ve fragmentárním stavu, ještě přistupují dvě káhirská ostraka z Dér el-Medíny (č. 1091 a 1216).

Zmíněné staroegyptské lékařské papyry představují důležitý, i když ne jediný pramen pro poznání lékařství v dávné zemi na Nilu, jehož počátky tam sahají do přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Výsledky současného multidisciplinárního výzkumu lékařských papyrů, ikonografických pramenů, mumií, lékařských nástrojů a léčivých prostředků prokazují vysokou úroveň egyptské medicíny (Radestock 2015), o níž se s obdivem a úctou vyjadřovali již antičtí autoři. Ostatně staroegyptské lékařské znalosti a dovednosti si postupně osvojily medicíny řecká, římská, židovská, byzantská a arabská, jež vyústily v lékařství evropské.
V této knize předkládáme první souvislý český překlad celého Ebersova papyru a jeho faksimile uveřejněné v roce 1875 Georgem Ebersem. Čtenář se tak může důkladně seznámit s úplně dochovaným lékařským textem zaznamenaným hieratickým písmem v klasické egyptštině před více než 3 500 lety. Lékařský komentář ke všem 877 případům Ebersova papyru najde ve dvou publikovaných a jednom připravovaném dílu citovaného kompendia Lékařství starých Egypťanů, a to podle konkordance uvedené v závěru této knihy.

Z nejrůznějších psacích materiálů, které se používaly ve starověkém Egyptě, byla nejčastější ostraka – snadno dostupné střepy hliněných nádob a úlomky vápence. Ta se také hodila k rychlému zaznamenávání různých poznámek, protokolů, účtů, seznamů, dopisů a školních cvičení a k pořizování náčrtků a kresličských předloh (Peck 1978, 74–199). Naopak nejznámější egyptský psací materiál představují papyrové svitky. Ostatně i původ slova papyrus je egyptský. V posledním vývojovém stadiu egyptštiny (koptštině) se nazýval papuro („to, co patří faraonovi“), což odráží skutečnost, že v ptolemaiovské době (305–30 př. n. l.) bylo zpracování a vývoz rostliny papyrus (Cyperus papyrus) pod přísnou královskou kontrolou.
Výroba papyrových svitků byla pracná a zdlouhavá (Leach – Tait 2000, 231–238), a proto také byl tento psací materiál nákladný (i když v případě malých svitků existovaly výjimky: Janssen 1987, 33–35). Používal se tudíž k zaznamenávání důležitých úředních dokumentů a k zapisování vědeckých (lékařských, matematických a dalších) a náboženských textů (Parkinson – Quirke 1995, 50–54). Výroba papyrových svitků je ryze egyptský vynález: nejstarší doložený svitek, bohužel nepopsaný, který byl nalezen v hrobce (č. 3035) královského úředníka Hemaky v Sakkáře, pochází z doby okolo roku 3000 př. n. l. Nejstarší dosud objevené popsané papyrové svitky se datují do období kolem roku 2600 př. n. l. Byly nalezeny ve Wádí el-Garfu při pobřeží Suezského zálivu a obsahují pracovní deníky stavitele Merera (Tallet 2017, 101–129). Nadále se papyrové svitky užívaly v Egyptě až do byzantské a rané islámské doby (7.–8. století n. l.), přičemž nejmladší dochovaný papyrus představuje arabský dokument z roku 1087 n. l. Od 4. století n. l. se začal hojněji využívat pergamen a teprve v 8. století zavedli Arabové v Egyptě užívání papíru.
Mezi dochovanými staroegyptskými papyry zaujímá mimořádné postavení právě Ebersův lékařský, a to jak po stránce obsahové, tak i kaligrafické a paleografické (Grapow 1935, 160–164). Pokud jde o rozměry papyru, Ebers uvedl, že jeho výška je 30 cm, zatímco délka popsané části dosahuje 20,23 m. Pozdější údaje se ovšem od tohoto lišily, když především Felix von Oefele zmínil v roce 1908 délku 18,63 m (Scholl 2002, 13). Dnes se původní délka papyru nedá zjistit, neboť během druhé světové války (papyrus byl v roce 1941 uložen v trezoru Německé banky v Lipsku a v roce 1943 převezen na zámek Rochlitz: Scholl 2002, 35–36) se některé části svitku bohužel ztratily (Grapow 1959, 39). Dnes chybí 17 sloupců (48–49, 56, 80–82, 93, 98–106, 110) a poškozeny jsou 4 sloupce textu (54, 56, 94, 109). Celý text Ebersova papyru byl napsán in continuo na 46 jednotlivých listech, které byly slepeny v jeden svitek. Když k nim ovšem připočítáme „ochranný“ úvodní list a závěrečný, pak dostaneme celkový počet 48 listů. Listy jsou zpravidla 41,5 cm široké.

Text je uspořádán do sloupců (řecky sélis, latinsky pagina), které jsou široké od 5,5 cm (sloupec 5) až do 23 cm (sloupec 103). Počet řádků v jednotlivých sloupcích je 20 a 21, popřípadě 22 nebo 23. Sloupec 70 s 24 řádky představuje výjimku, stejně jako sloupec 102 s 16 řádky, sloupec 103 s 19 řádky a poslední sloupec 110 s 9 řádky. Sloupce textu písař čísloval (vždy nahoře) od 1 do 110. Ve skutečnosti je však počet sloupců 108, protože sloupce 28 a 29 neexistují. Písař je totiž úmyslně vynechal, aby alespoň formálně dosáhl dokonalého egyptského čísla 110 (Griffith 1891, 393), což byl ostatně i ideální vysněný lidský věk (Janssen 1950, 33–44; Janssen – Janssen 2007, 194–203). To také svědčí o tom, že písař uvedl stránkování sloupců najednou dodatečně (tedy 1–27, 30–110), když už znal celkový rozsah díla. To má za následek například zdánlivě velký rozsah případu Eb 128 (27,21–30,2). Důležité je přitom zjištění, že celé dílo je psáno jednou rukou (Möller 1909, 20). Jeden velice zručný písař však měl jistě pomocníky, kteří pomáhali například se slepováním, svinováním a vůbec manipulací s dvacetimetrovým svitkem.
Žlutohnědě zbarvený papyrus dosahuje i po výrobní stránce nejvyšší kvality. Je velice jemný a pečlivě slepený. Text je zaznamenán na přední straně (tak zvané recto), tedy na straně, kde byla vrstva plátků z papyrové dřeně uložená vodorovně. Při psaní na rubu (tak zvané verso) štěteček totiž narážel na svisle uspořádaná vlákna. Přesto písař Ebersova papyru zapsal z nějakého důvodu sloupce 103–110 na zadní stranu listů (Grapow 1935, 163).
K psaní písař použil vyschlý stonek sítiny (Juncus maritimus), dlouhý asi 20 cm, jehož seříznutý konec si rozkousal v jemný štěteček. Jistě k jeho výbavě patřila dřevěná paleta se dvěma jamkami pro černou a červenou barvu a dále malá nádobka s vodou na ředění barev, které byly přírodního původu (Leach – Tait 2000, 238–239). Text papyru písař zaznamenal černou barvou, červená sloužila k napsání názvu případů a množství daných přísad. Další písařovou pomůckou byl podlouhlý kámen na vyškrabávání chyb a hlazení papyru. V textu se dá určit na 70 vymazaných a opravených míst.
Zbývá ještě uvést, že Ebersův lékařský papyrus je zaznamenán v klasické egyptštině (Allen 2000), druhém vývojovém stupni egyptštiny (řazené mezi afroasijské jazyky), jenž se poprvé objevil v písemné podobě okolo roku 2100 př. n. l. a kterým se mluvilo následujících 500 let, kdy byl vystřídán novoegyptštinou. Náš papyrus je zapsán ve vodorovných řádcích zprava doleva hieratickým písmem, které vzniklo současně s hieroglyfickým (nejstarší doklady jsou z období okolo 3300 př. n. l.) zjednodušením tvarů jeho značek ve snaze rychle pořídit při každodenní potřebě písemný záznam na papyrový svitek, úlomek vápence nebo dřevěnou destičku pokrytou štukem. Hieratickým písmem jsou psány na papyrech literární, vědecké, náboženské i hospodářské texty.

Úryvek z knihy
Břetislav Vachala: Ebersův staroegyptský lékařský papyrus
Academia 2020
O knize na stránkách vydavatele
obalka-knihy

Vzpomínky bezhlavého švába

Koordinace pohybů nohou se děje jen na úrovni hrudních nervových ganglií, což vysvětluje i to, …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close