Evoluce lidského pohlavního chromozómu X

Biologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, společně s americkými a britskými odborníky, zmapovali evoluční historii pohlavního chromozómu X. Podařilo se jim prokázat, že vznikl ze dvou „stavebních bloků“ dědičné informace. Ty byly přítomny již u nejstarších suchozemských obratlovců. Vědci při výzkumu úspěšně využili nového pokusného živočicha, žábu drápatku tropickou.
Lidská genetická informace je uložena na 46 chromozómech. Tuto sadu tvoří 22 párů takzvaných autozómů a dva pohlavní chromozómy – buď X a Y u muže, nebo dvojice chromozómů X u ženy. Evoluce chromozómu X byla dosud nejasná a existovaly na ni protichůdné názory.
Vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, z University of Houston v USA a z MRC-National Institute for Medical Research ve Velké Británii se ji proto pokusili analyzovat srovnáním DNA člověka a žáby drápatky tropické (Xenopus tropicalis). V dědičné informaci drápatky identifikovali 454 genů, jež jsou blízce příbuzné genům na lidském chromozómu X.
Biologové zjistili, že téměř všechny tyto geny se nacházejí na dvou chromozómech drápatky. „Lidský chromozóm X tedy vznikl ze dvou částí chromozómů, které existovaly už v době, kdy naši dávní předci vystoupili na souš,“ vysvětluje doktor Jaroslav Mácha, jeden z autorů studie.
Během vývoje od prvních obojživelníků k savcům prošly chromozómy složitými proměnami, při nichž se jejich úseky různě přesunovaly a vzájemně spojovaly. Aby tyto přestavby objasnili, porovnali badatelé genetickou informaci drápatky, člověka, kuřete a vačice krysí. Výsledkem je dobře podložený popis evoluční cesty dlouhé přes 300 miliónů let, která vedla ke vzniku savčího pohlavního chromozómu X. Článek o výzkumu publikoval mezinárodní odborný časopis BMC Genomics.
Úspěch mezinárodního týmu s výrazným podílem českých vědců je výsledkem několikaleté práce se žábou drápatkou tropickou. Toto nové laboratorní zvíře se používá hlavně při studiu vývoje buněk a orgánů v živočišném zárodku (embryu). Obojživelníci jsou pro tento typ výzkumu vynikající. Jejich embrya totiž nejsou skryta ve vejci nebo v děloze, takže je lze snadno pozorovat. Drápatka tropická je navíc vhodná pro genetické výzkumy – na rozdíl od drápatky vodní (Xenopus laevis) a dalších dosud používaných obojživelníků.
V roce 2010 byla přečtena kompletní DNA této žáby. Loni pak vytvořili vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy s kolegy z USA a Velké Británie takzvanou genetickou mapu, usnadňující podrobnou analýzu dědičné informace. Biologové z Univerzity Karlovy byli navíc první, komu se u obojživelníků podařilo speciální metodou zviditelnit konkrétní geny na chromozómech.

Mácha J, Teichmanová R, Sater AK, Wells DE, Tlapáková T, Zimmerman LB, Krylov V.: Deep ancestry of mammalian X chromosome revealed by comparison with the basal tetrapod Xenopus tropicalis. BMC Genomics 2012, 13(1): 315. doi: 10.1186/1471-2164-13-315.
Článek je volně přístupný na http://www.biomedcentral.com/1471-2164/13/315. V provizorní verzi byl publikován 16. 7. 2012, ve finální verzi 16. 10. 2012.

Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy

Mimořádně jasný bolid z 5. ledna 2020 nad Německem a Polskem podrobně zachycený Českou částí Evropské bolidové sítě

V časných ranních hodinách krátce po čtvrté hodině v neděli 5. ledna 2020 upoutal pozornost …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close