Sciencemag.cz
Related Articles
Počet fluoreskujících druhů se zvýšil po vymírání na konci křídy před asi 66 miliony lety.
Nový výzkum vedený vědci z American Museum of Natural History vrhá světlo na dávný původ fluorescence u ryb a na škálu zářivých barev, které se na tomto biologickém jevu podílejí. Zjištění podrobně popsaná ve dvou doplňujících se studiích naznačují, že biofluorescence pochází z doby před nejméně 112 miliony let a od té doby vznikla nezávisle na sobě více než stokrát, přičemž většina této aktivity se odehrála u ryb žijících na korálových útesech.
Nová práce také ukazuje, že u mořských ryb biofluorescence – k níž dochází, když organismus absorbuje světlo, přeměňuje ho a vyzařuje jako jinou vlnovou délku – zahrnuje větší škálu barev, než se dosud uvádělo, a zahrnuje více vlnových délek zelené, žluté, oranžové a červené.
Hlavní autorka studií Emily Carr a její kolegové mj. mapovali ryby ze skupiny kostnatí (teleostei; zahrnuje i „typické ryby“ – paprskoploutvé). Zde našli 459 biofluorescenčních druhů včetně 48 druhů, o nichž se to dosud nevědělo. Vědci zjistili, že biofluorescence se u mořských kosnatých ryb vyvinula více než 100krát a její počátky se odhadují na 112 milionů let, přičemž první případ se zřejmě objevil u úhořů.
Další závěr zní, že u druhů ryb žijících na korálových útesech nebo v jejich blízkosti se biofluorescence vyvíjí asi desetkrát rychleji než u druhů v jiných prostředích. Počet fluoreskujících druhů se zvýšil po vymírání na konci křídy před asi 66 miliony lety. Tento trend se shoduje se vznikem moderních korálových útesů a rychlou kolonizací útesů rybami, k níž došlo po výrazném úbytku korálové diverzity v období velkého vymírání.
Ve druhé studii použili vědci fotografické zařízení s ultrafialovým a modrým excitačním světlem a emisními filtry, aby se podívali na vlnové délky světla vyzařovaného rybami v ichtyologické sbírce muzea. U exemplářů, které byly shromážděny během posledního desetiletí a půl na expedicích muzea na Šalamounových ostrovech, v Grónsku a Thajsku, byla již dříve pozorována fluorescence, ale celý rozsah jejich biofluorescenčních emisí nebyl znám. Práce odhalila mnohem větší rozmanitost barev vyzařovaných teleosty – některé čeledi vykazují nejméně šest různých fluorescenčních emisních vrcholů, které odpovídají vlnovým délkám více barev – než se dosud uvádělo.
Některé vlnové délky fluorescenčních emisí zjištěné v této studii by mohly mít význam pro identifikaci nových fluorescenčních molekul, které se běžně používají v biomedicínských aplikacích, včetně fluorescenčně řízené diagnostiky.
Emily M. Carr et al, Marine fishes exhibit exceptional variation in biofluorescent emission spectra, PLOS One (2025). DOI: 10.1371/journal.pone.0316789
Emily M. Carr et al, Repeated and widespread evolution of biofluorescence in marine fishes, Nature Communications (2025). DOI: 10.1038/s41467-025-59843-7
Zdroj: American Museum of Natural History / Phys.org, přeloženo / zkráceno
