Sciencemag.cz
Doporučujeme
V roce 2016 tomu bylo už 50 let od doby, kdy výzkumná stanice Ústavu experimentální botaniky ČSAV (dnes AV ČR) ve Střížovicích zahájila šlechtění jabloně na rezistenci k houbovým chorobám. Její historie je ovšem ještě starší – krajina v okolí Střížovic u Turnova byla odedávna proslulá ovocnářskou výrobou. Nacházejí se zde mimořádné půdní a klimatické podmínky, které jablkům dávají výbornou chuť a kvalitu. Již před druhou světovou válkou se odtud jablka vyvážela i za hranice republiky – a to až do Itálie.
První pokusy o cílené šlechtění jabloně ve Střížovicích jsou spjaty s Otto Loudou, který se právě zde roku 1913 narodil. Původně se vyučil klempířem a později provozoval malou dílnu. Stále více ho to ovšem táhlo k jabloním, které se později staly jeho celoživotní láskou. V roce 1949 ukončil klempířskou činnost a nadále se začal živit jako malozemědělec, především jako pěstitel a později šlechtitel jabloně. Tehdy měl již vysázeno na 120 odrůd, mezi nimiž se snažil vytipovat ty nejvhodnější pro oblast Turnovska. Rovněž sháněl a četl veškerou dostupnou literaturu o tomto oboru.
Od počátku padesátých let 20. století začal spolupracovat s Výzkumnou šlechtitelskou stanicí v Turnově. Ve Střížovicích se prováděly pokusy s ochranou a výživou ovocných stromů. Na pracovišti ústavu se Otto Louda seznámil s dr. Ladislavem Černým, tehdejším pracovníkem Biologických ústavů ČSAV, ze kterých se v roce 1962 vyčlenil i Ústav experimentální botaniky. Právě z těchto setkání vzešla myšlenka založit ve Střížovicích detašovanou výzkumnou stanici Biologického ústavu ČSAV. Otto Louda se s dr. Černým na budování stanice aktivně spolupodílel; později pracoval na stanici už jako zaměstnanec ČSAV – a to až do svého odchodu do důchodu v roce 1975.
Od počátku existence stanice začal s cíleným křížením jabloně v naději, že se mu podaří vytvořit nové, chuťově, vzhledově i skladovatelností lepší odrůdy. Prvotní úspěch se začal rýsovat z křížení v roce 1960. O šest let později se objevují první plody ve skupině semenáčků z křížení Golden Delicious × Coxova reneta. Po dalším zkoušení dává jednomu semenáčku, který se vyznačoval ranou a vysokou plodností, jméno Šampion. Stala se z něj první známější odrůda ze šlechtitelské stanice Střížovice. Do listiny povolených odrůd (LPO) byl Šampion zapsán v roce 1977. V krátké době se zabydlel v domácích zahradách, ale cestu si našel i do velkovýrobních sadů.
V roce 1969 se objevují ve skupině semenáčků z křížení Golden Delicious × Lord Lambourne (opět šlo o křížení z roku 1960) nádherně červené a velmi chutné plody. Odrůda dostala jméno Rubín. V roce 1983 je Rubín zapsán do LPO, v roce 2002, deset let po autorově smrti, je vyhlášen českou odrůdou desetiletí – tedy nejvysazovanější odrůdou za poslední dekádu. Šampion, Rubín a další odrůdy z této doby vyšlechtil Otto Louda ještě soukromě, mimo pracovní poměr v ÚEB. K dalším známým odrůdám, které tehdy na stanici ve Střížovicích vznikly, patří například Jonalord (Jonathan × Lord Lambourne – do LPO zapsána v roce 1992) nebo Melodie (Šampion × OR-38 T-16 – do LPO zapsána v roce 1991). Bohužel, tyto odrůdy nebyly právně chráněny, a tak nejsou majetkem Ústavu experimentální botaniky AV ČR.
Koncem roku 1955 nastupuje na pražské pracoviště Biologického ústavu ČSAV dr. Jaroslav Tupý, který do Střížovic nejprve jezdil sbírat pyl nutný pro jeho pokusy v oboru biologie pylu. Stejně tak jako Otto Louda i on byl nadšený pěstitel jabloní, a tak netrvalo dlouho a oba šlechtitelé začali spolupracovat. Výborné výsledky dr. Tupého a jeho pražské pracovní skupiny v základním výzkumu a nadšení Loudy i Tupého pro jabloně a jejich pěstování vedly postupně k stále větším počtům vysévaných kříženců. Z jejich prvních odrůd vyšlechtěných na základně ve Střížovicích jmenujme například Český ráj, Zlatava, Karmen, Alma nebo Krasava. Jestliže Otto Louda proslavil stanici v rámci tehdejšího Československa, pod vedením dr. Tupého se postupně dostala mezi světovou špičku v oblasti šlechtění jabloně na rezistenci ke strupovitosti.
Jaroslav Tupý byl mimořádnou osobností nejen ve šlechtění jabloně, ale vynikajících výsledků dosahoval i v základním výzkumu biologie a fyziologie pylu. Prosadil se také ve výzkumu aplikovaném, když studoval fyziologické procesy v kaučukovníku (Hevea brasiliensis) s cílem zvýšit produkci latexu na plantážích. Později převzal vedení stanice a postupně si vybudoval fungující týmy na pražském i střížovickém pracovišti, které byly základem budoucího úspěchu.
Po převzetí vedení stanice si Jaroslav Tupý uvědomoval, že nestačí šlechtění s cílem získat chutnější a vzhledově atraktivnější plody, ale bude nutné sledovat i další znaky – například skladovatelnost, odolnost vůči otlaku, pravidelnou a vysokou plodnost či odolnost vůči chorobám. V roce 1965 se podařilo pro základnu ve Střížovicích získat americký hybrid OR-38 T-16. Jde o třetí generaci křížení mezi jabloní domácí (Malus domestica Borkh.) a jabloní mnohokvětou (Malus floribunda). Tato okrasná jabloň je rezistentní ke strupovitosti, nejzávažnější chorobě jabloně, avšak její plody jsou malé a nedají se konzumovat. Od roku 1966 se tak Střížovice staly jediným pracovištěm v republice, na kterém se veškerá další šlechtění jabloně (kromě výše zmíněných znaků) zaměřila na odolnost proti strupovitosti.
Původcem choroby je houba Venturia inaequalis, která způsobuje vznik šedočerných skvrn na plodech, jež později připomínají strupy, protože slupka korkovatí. Taková jablka lze použít ke zpracování, ale nehodí se již ke konzumaci. Hnědé až černé skvrny se objevují také na listech, při silném napadení může strom v krajním případě i zahynout. Strupovitost působí v zemědělství značné ztráty, ochrana proti ní vyžaduje i desítky chemických postřiků za rok, což je finančně náročné a dochází ke kontaminaci přírodního prostředí. Nové, rezistentní odrůdy by tyto postřiky nevyžadovaly, případně by jich stačil jen omezený počet v době hlavní infekce strupovitosti. Je třeba připomenout, že mnoho odborníků tehdy namítalo, že odrůdy rezistentní vůči této chorobě, jejichž základem bude gen Rvi6 (dříve Vf) z jabloně mnohokvěté, nikdy nedosáhnou chuťových kvalit nejlepších klasických odrůd. Argumentovali tím, že plody této jabloně nejsou vhodné ke konzumu a křížení s jabloní domácí do jejich hybridů vnese mnoho negativních chuťových i jiných vlastností, které nebude možné odstranit. Jaroslav Tupý byl ale přesvědčen, že se postupnou hybridizací s kvalitními odrůdami podaří kvalitu plodů zvýšit a zároveň zachovat rezistenci ke strupovitosti. Čas mu dal za pravdu.
Pro splnění těchto cílů vybudoval ve Střížovicích kvalitní šlechtitelský tým. Jeho členy byli také Ing. Otto Louda mladší, který po svém otci zdědil lásku k jabloním, a Ing. Jan Zima, známý svými encyklopedickými znalostmi nejen o odrůdách jabloně. Později se tým rozšířil o technického pracovníka Zdenka Mikulu a zahradníka Zdenka Haleše. Jaroslav Tupý dále pozvedl aplikační potenciál šlechtitelského programu Ústavu experimentální botaniky jak ve šlechtění, tak v oblasti nezbytné administrativy. V krátkém čase zvládl angličtinu, němčinu i francouzštinu nejen na odborné, ale i na právnické úrovni, což mu umožnilo samostatně vytvářet právní ochranu a následné licenční smlouvy. Na pracovišti v Praze pak doplňovaly nezbytné biochemické a jiné testy nutné k právní ochraně dr. Věra Čapková, dr. Eva Hrabětová, dr. Ludmila Říhová, Mgr. Petra Hrubá, Květa Rabochová a Dagmar Švestková.
Prvními registrovanými odrůdami s rezistencí ke strupovitosti z křížení v roce 1966 byly Jolana (Spartan × OR-38 T-16), Svatava (Golden Delicius × OR-38 T-16) a Vesna (Šampion × OR-38 T-16). Navzdory předpovědím byla jejich chuť hodnocena jako dobrá až velmi dobrá. Především Jolana se stala základem pro další křížení. Křížení generace F2 jabloně s rezistencí ke strupovitosti bylo zahájeno v roce 1977; výsledkem byly nové odrůdy, z nichž jmenujme například Vandu (Jolana × Lord Lambourne), Rubinolu (Prima × Rubín) nebo Rosanu (Jolana × Lord Lambourne).
Právě Rubinola se z této série stala velmi oblíbenou a hojně pěstovanou pro svou podobnost s Rubínem, od něhož se odlišovala rezistencí ke strupovitosti. V Německu ji mladí konzumenti do 15 let dokonce hodnotili jako nejlepší odrůdu. Další odrůda z ÚEB, Karneval, je atraktivní svými žlutě a červeně žíhanými plody.
Třetí generace, vzniklá z křížení po roce 1984, přinesla již odrůdy s vysokým potenciálem v komerčních výsadbách. Jmenujme například v současnosti velmi známý Topaz (Rubín × Vanda), dále Rozelu (Vanda × Bohemia), vzhledem atraktivní Karneval (Vanda × Cripps Pink) nebo triploidní Orion (Golden Delicious × Otava). Generace F4 z křížení započatého po roce 1992 zahrnuje například výše zmíněný Opal® (Golden Delicious × Topaz), Bonita (Topaz × Cripps Pink), Lucy (Topaz × Fuji) nebo Rubelit (Topaz × UEB27322).
Odrůdy vyšlechtěné v Ústavu experimentální botaniky jsou nejčastěji právně chráněny národním šlechtitelským osvědčením v České republice, ve Švýcarsku a na Ukrajině, Odrůdovým právem Společenství v Evropské unii a rostlinným patentem v USA. K množení nových odrůd je nutná licenční smlouva a odvádění licenčních poplatků. Pro komerční produkci ovoce se nové odrůdy uplatňují zejména v ekologickém, popřípadě integrovaném ovocnářství v zemích Evropské unie a v USA.
Komerčně nejúspěšnější odrůdu představuje odrůda Topaz a její červená mutace Red Topaz. Topaz je dodnes nejprodávanější světovou odrůdou s rezistencí ke strupovitosti s ročním prodejem přibližně 400 tisíc stromků. Celkově se pěstuje na více než 2000 ha.
Mezi nejnovějšími výsledky šlechtění jsou již odrůdy s potenciálem širokého uplatnění podle celosvětového marketingového modelu. Nejpokročilejší je realizace modelu pod vedením firem v USA a Německu u odrůdy UEB 32642 známé pod ochrannou známkou OPAL® (viz www.opal‑apple. com), která je registrována již ve více než 40 zemích světa. V USA byl již v roce 2009 rozsáhlým průzkumem mezi konzumenty nezávislou společností Perishables Group vyhodnocen OPAL® nejlepší známkou „Excellent“. Celosvětově se tato odrůda pěstuje na ploše asi 900 ha. Další výsadby se plánují zejména v USA a ve Španělsku. Kromě již udělené právní ochrany v Evropské unii a v USA byl OPAL® přihlášen k právní ochraně i v dalších zemích (Argentina, Austrálie, Brazílie, Chile, Jižní Afrika, Kanada, Maroko, Mexiko, Nový Zéland). Novinkou ze střížovického šlechtění jabloně je odrůda Bonita, vysazená nyní na ploše více než 200 ha, zejména v zemích EU, ve Švýcarsku a Jihoafrické republice. Testuje se rovněž na Novém Zélandu, v USA, na Ukrajině, v Kazachstánu a dalších zemích. Roční prodeje odrůd ÚEB dosahují v posledních letech celosvětově přibližně 1,3 milionu stromků. Ze získaných licenčních příjmů je spolufinancován šlechtitelský program.
Koncem devadesátých let 20. století se v ovocných sadech v zahraničí a později i v ČR objevily nové rasy houby V. inaequalis, které dokázaly překonat rezistenci u současných odrůd vázanou na přítomnost genu Rvi6, což Jaroslav Tupý předvídal. Jeho skupina proto začala s předstihem šlechtit nové odrůdy, které mají kromě genu Rvi6 i toleranci ke strupovitosti založenou na polygenním základu, jenž byl získán z vybraných starých stolních odrůd jabloně. První komerční odrůdou odolnou i k novým rasám V. inaequalis se stal Admirál (Mira × Bohemia), raně zimní odrůda jabloně s plody výborných chuťových vlastností a dlouhou skladovatelností. Následovaly letní odrůdy Allegro (Ametyst × Julia) a Minerva (Julia × Ametyst) nebo Juno (Lena × Julia). Tyto odrůdy byly zapsány do LPO v letech 2009–2012. Většina z nich získala později i výše zmíněné mezinárodní právní ochrany a množeny jsou též na základě licenčních smluv.
Tento text je úryvkem z knihy:
KREKULE JAN, KOLÁŘ JAN: Experimentální botanika ve vzpomínkách vědců
Historie Ústavu experimentální botaniky AV ČR
Academia 2022
O knize na stránkách vydavatele
