Sciencemag.cz
Doporučujeme
Za hybné síly evoluce pokládají některé modely organismy stojící poměrně stranou – třeba viry. Nebo houby.
Houby, respektive jejich symbióza s rostlinami, se někdy dávají do souvislosti s prvním výstupem mnohobuněčných organismů na souš.
V rámci nového modelu měly houby umožnit především větší rozvoj života na souši, což vyžadovalo vyšší koncentrace kyslíku v atmosféře. Houby totiž rostlinám zpřístupnily limitující živiny, především fosfor. Jen díky tomu dokázaly pak rostliny provádět fotosyntézu v potřebném měřítku; k tomu samozřejmě došlo už v prvohorách, však v permu bylo kyslíku v atmosféře dokonce víc než dnes.
Příslušný model pochází od výzkumníků z Univerzity of Leeds, výsledky byly publikovány ve Philosophical Transactions of the Royal Society B. První rostliny na souši se musely obejít bez rozvinutého kořenového a cévního systému (poznámka ph: laicky, ale snad ne úplně špatně: první mnohobuněčné rostliny na souši byly podobné dnešním mechům, játrovkám…). Tyto rostliny měly relativně problém s hospodařením s vodou, ale také s příjmem minerálů. Nerostly na dnešních typech půd, které jsou už samy produktem rozkladu organických látek, ale na „anorganických horninách“. Z nich se jednak různé anorganické látky mohly dát získávat obtížně. Houby v tomto rostlinám dokázaly pomáhat, protože produkují organické kyseliny, které horniny rozkládají.
Výzkumníci provedli jak „polní“ pokusy, tak i zapojili počítačové modely, aby tak získali přehled o tom, jak symbióza rostlin a hub (včetně těch různých hub, jimž dnes říkáme plísně) mohla na souši ve starších prvohorách ovlivňovat cykly uhlíku a fosforu. Symbiotické vztahy mohly být mnohem častější než dnes.
Na dnešní Zemi přibližně polovinu kyslíku produkují suchozemské rostliny.
Zdroj: Phys.org
