Sciencemag.cz
Doporučujeme
Během terénních prací na jaře 2022 archeologický tým Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy objevil a zdokumentoval hrobku staroegyptského hodnostáře jménem Vahibre-meri-Neit. Tuto hrobku z abúsírské nekropole lze s největší pravděpodobností datovat do konce 26. nebo počátku 27. dynastie, tedy na samotný počátek 5. století př. Kr. Nejvýznamnějším Vahibre-meri-Neitovým titulem, který byl uveden na jeho sarkofágu, je označení „velitel cizích žoldnéřů“. Tento muž velel námezdním vojákům pocházejícím z oblasti egejských ostrovů a Malé Asie, kteří působili v egyptském vojsku v době první globalizace starověkého světa.
V roce 2021 česká archeologická mise v Abúsíru objevila největší balzamovací depozit, jaký byl dosud v Egyptě nalezen. Právě ten patřil majiteli nově odkryté hrobky, Vahibre-meri-Neitovi. Tento depozit uložený v 15 metrů hluboké šachtě obsahoval než 370 keramických zásobnic obsahujících suroviny, nádoby a jiné materiály, které byly použity při mumifikaci majitele hrobky. Při jarní archeologické sezóně 2022 pokračoval výzkum Vahibre-meri-Neitovy šachtové hrobky výkopem její obrovské hlavní šachty o rozměrech přibližně 14 x 14 metrů. Zhruba v hloubce 6 metrů pod úrovní terénu se pak šachta dále členila na několik částí, oddělených od sebe „mosty“ původního podloží. Archeologický výzkum postupně odhalil, že přibližně uprostřed hlavní šachty byla do skalního podloží vyhloubena další menší šachta určená k uložení pohřbu majitele hrobky. Tato pohřební šachta byla východo-západně orientována a měřila přibližně 6,5 × 3,3 metru. Uspořádání této nově objevené šachtové hrobky nemá ve starém Egyptě obdobu, jen částečně se podobá struktuře nedaleké abúsírské Vedžahorresnetovy hrobky nebo takzvané Campbellovy hrobky v Gíze.
Na dně této centrální pohřební hrobové šachty (v hloubce asi 16 metrů) byl objeven dvojitý sarkofág, částečně poškozený starověkými lupiči. Tento nález tak prokázal, že na rozdíl od balzamovacího depozitu byla Vahibre-meri-Neitova hrobka vykradena již v době pozdní antiky. Stalo se tak pravděpodobně kolem 4. – 5. století po Kr., o čemž svědčí dvě zapomenuté koptské nádoby, které byly při archeologickém výzkumu nalezeny v hlavní šachtě.
Obrovský, tři metry vysoký vnější Vahibre-meri-Neitův sarkofág byl vyroben ze dvou masivních bloků bílého vápence, které tvořily jeho víko a vanu. V prostoru uvnitř tohoto vápencového sarkofágu byl usazen druhý, vnitřní antropoidní sarkofág. Ten byl vyroben z bazaltu a jeho víko bylo z vnější strany zdobeno textem 72. kapitoly Knihy mrtvých, která má zesnulému zajistit vzkříšení do blaženého života v zásvětí a bezproblémový vstup na onen svět. Tento antropoidní sarkofág měřil na délku 2,30 metru a byl přibližně 2 metry široký. Oba sarkofágy však byly nalezeny poškozené. Starověcí lupiči si nejprve otvor v západní části vnějšího sarkofágu a následně na kusy rozbili také část víka sarkofágu vnitřního, která původně schematicky zachycovala obličej zesnulého. Rozbité odlomené kusy byly při archeologickém výzkumu nalezeny v okolí sarkofágu.
Dvojitý sarkofág spočíval přímo na pískové výplni na dně pohřební šachty, kterou téměř vyplňoval. Uvnitř této šachty se na západ a východ od sarkofágu otevíral menší prostor, kde byla původně umístěna poměrně skromná pohřební výbava. Na východní straně se podařilo objevit několik předmětů v neporušeném stavu a v místě jejich původního uložení. Jednalo se o dvě dřevěné schránky obsahující 402 fajánsových vešebtů (magických figurek služebníků, kteří měli v posmrtném životě vykonávat práci místo jejich majitele), dále dvě nepopsané, ale použité alabastrové kanopy (nádoby na uchování nabalzamovaných vnitřností z mumifikovaného těla), fajánsový model obětního stolku, deset krásných modelů pohárů z egyptského alabastru a především ostrakon z bílého vápence, který byl popsán náboženskými texty v hieratickém písmu. Vzhledem nutnosti využít poměrně malého místa na ostrakonu (větším úlomku kamene) se starověký písař rozhodl pokrýt jeho povrch pouze stručnými úryvky z Knihy mrtvých, které však zároveň tvořily součást tzv. liturgie sachu, rituálu k přeměně zesnulého v mocného ducha. Při absenci zdobené pohřební komory se jednalo o provizorní řešení, které mělo majiteli hrobky pomoci vstoupit do blažené existence v zásvětí. Prostor uvnitř bazaltového antropomorfního sarkofágu byl nalezen téměř zcela prázdný. Starověcí zloději mumifikované tělo zesnulého odnesli i s veškerou výbavou, kterou měl při sobě a na sobě. V jinak prázdném sarkofágu byl nalezen pouze krásný, ale nepopsaný srdeční skarab (amulet zajišťující zesnulému příznivý výsledek posmrtného soudu) a malý amulet ve tvaru podhlavničky.
Přestože archeologický výzkum Vahibre-meri-Neitovy hrobky neposkytl velké množství předmětů pohřební výbavy, podařilo se odhalit hrobku, která je ve svém provedení naprosto jedinečná, a získat velmi důležité informace o neklidném období počátku perské nadvlády v Egyptě. V kombinaci s dosavadními výsledky probíhajícího výzkumu balzamovacího depozitu se tak začíná rýsovat obraz Vahibre-meri-Neitova života, jeho rodinného zázemí i jeho možná velmi krátké profesní kariéry. Zemřel totiž pravděpodobně velmi nečekaně, když ještě jeho hrobka a oba sarkofágy nebyly dokončeny. Výjimečné uspořádání jeho hrobky i její strohá, ale plně funkční pohřební výbava tak poskytují velmi cenné informace o významu a důležitosti jednotlivých součástí výzdoby a výbavy egyptských hrobek poloviny 1. tisíciletí př. Kr. Ukazuje nám mimo jiné i to, jak staří Egypťané uzpůsobovali náboženské představy a pohřební hmotnou kulturu obtížným okolnostem a krizovým dobám, kdy se původní charakter jejich civilizace začal vytrácet.
