Tzv. hyperuniformní materiály by mohly být současně husté i průhledné. Spekuluje se o jejich využití v solární energetice i jiných aplikacích.
Základem těchto materiálů je plast nebo sklo, které obsahují speciální částice usměrňující (koncentrující – opak rozpylu (?)) světlo; ty jsou ale uspořádány nikoliv náhodně, ale ve speciálních vzorech. Na základě počítačových simulací pak vědci došli k závěru, že vrstva je průhledná. „Kouzla se světlem“ trochu připomínají metamateriály a technologie sloužící k dosažení neviditelnosti; podobné je i omezení, průhlednost a koncentrace není univerzální, ale zpravidla funguje jen pro omezený rozsah vlnových délek.
Hyperuniformní materiály, které objevili v roce 2003 Salvatore Torquato a Frank Stillinger z Princetonu, se dosud pokládaly za průhledné pouze při splnění podmínky jen omezené interakce světla s částicemi. Čím větší hustota, tím jsou tyto interakce častější a dochází nutně k rozptylu. Výzkumníci nyní ukázali, že to tak ale fungovat nemusí.
Nový typ hyperuniformního materiálu popsal tým, v jehož čele stál Rémi Carminati z francouzského CNRS, výsledky byly publikovány v časopisu Optica. Tvrdí, že tyto materiály by mělo být možné poměrně jednoduše vyrábět pomocí litografie. Přesnou geometrii musejí mít na mikroúrovni (řádově v rozměru mikrometrů), jak jsou pak ale tyhle kousky přesně umístěny vedle sebe, na tom už nezáleží.
Na podobném principu by podle vědců šly připravit i materiály, které by byly prostupné pro jiné typy vln, např. pro zvuk.
Zdroj: Phys.org