Vlevo: Barevný snímek galaxie NGC 1309 před supernovou 2012Z. Vpravo: ve směru hodinových ručiček od pravého horního rohu: poloha supernovy před explozí; SN~2012Z v roce 2013; rozdíl mezi snímky před explozí a pozorováním v roce 2016; poloha SN~2012Z při nejnovějším pozorování v roce 2016. Kredit: McCully a kol.

Hvězda přežila výbuch supernovy

Astronomové zjistili, že po výbuchu supernovy SN 2012Z nevznikla neutronová hvězda ani černá díra, ale zůstala zde původní „běžná“ hvězda. Hubbleův vesmírný dalekohled dokonce zaznamenal, že má větší jasnost než před explozí.

Termonukleární supernovy, neboli supernovy Ia, jsou ve vesmíru běžné. Dokonce tak běžné, že je používáme jako standardní svíčky, tedy k měření kosmických vzdáleností. Právě na základě pozorování těchto supernov bylo na konci minulého tisíciletí stanoveno zrychlující se rozpínání vesmíru a na tomto základě postulována existence temné energie.
Předpokládá se, že supernovy Ia vznikají z bílých trpaslíků, tedy již vyhořelých hvězd. Bílí trpaslíci jsou konečnou fázi hvězd průměrně nebo podprůměrně hmotných, skončí tak i naše Slunce. Jenže snad až polovina hvězd ve vesmíru existuje jako hvězdy binární. Pak se může stát, že bílý trpaslík nějak odtrhne hmotu od svého souseda, v jeho jádru se znovu zažehne termonukleární reakce a dojde k explozi. SN 2012Z patřila do speciální třídy supernov Iax, což jsou méně zářící, slabší verze supernov Ia. Vlastně jakési „neúspěšné supernovy“.
O události máme dost informací vzhledem k tomu, že hvězda byla pozorována Hubbleovým dalekohledem opakovaně od r. 2012 (vývoj pozorování viz obrázek). Po vlastní explozi 2012Z se zpětně podařilo identifikovat i původní hvězdu („progenitorová hvězda supernovy bílého trpaslíka“). Na nejnovějších snímcích se pak zase objevila původní hvězda, navíc ještě jasnější. Autoři studie se domnívají, že napůl vybuchlá hvězda se stala jasnější, protože se nafoukla do mnohem většího objemu. Hvězda se zřejmě pomalu vrátí do svého původního stavu, jen bude lehčí a větší. (U bílých trpaslíků paradoxně platí, že čím menší hmotnost, tím větší průměr.)
Proč některé exploze supernov skončí jako Iax („nepodařené výbuchy“), to zatím přesně nevíme. V poslední době se začalo poněkud pochybovat i o dosavadním učebnicovém pravidlu, podle něhož výbuch supernovy jednoznačně určuje Chandrasekharova mez, tedy že takto končí hvězdy s hmotnosti nad 1,4 hmotnosti Slunce (včetně bílých trpaslíků, kteří hmotnost získají dodatečně od druhé hvězdy).

Curtis McCully et al, Still Brighter than Pre-explosion, SN 2012Z Did Not Disappear: Comparing Hubble Space Telescope Observations a Decade Apart, The Astrophysical Journal (2022). DOI: 10.3847/1538-4357/ac3bbd
Zdroj: University of California – Santa Barbara / Phys.org

Antihmota v kosmickém záření znovu otevírá otázku temné hmoty v podobě části WIMP

Částice WIMP (Weakly Interacting Massive Particles) představují jednoho z kandidátů na temnou hmotu. Podle nové …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *