(c) Graphicstock

Jak rychlá může být terraformace Marsu?

NASA uspořádala workshop Planetary Science Vision 2050, kde se proti sobě střetly názory na to, zda má smysl nějak přizpůsobovat podnebí planet tak, aby bylo vhodné pro člověka – a samozřejmě šlo především o Mars.

Konkurenční vize terraformaci označují za zásadně špatnou cestu a předpokládají, že jednodušší je vytvářet izolované kolonie, respektive spíše habitaty na oběžné dráze. K tomu se přidávají i diskuse „ochranářského“ typu; zda terraformovat Mars, když nevíme, zda na něm neexistuje život (bude někdy ale možné zcela prokázat opak?). Měli bychom k eventuálnímu marťanskému životu přistupovat jinak než k pozemskému (zvláštní ochrana?), o co když se třeba ukáže, že jde třeba o původně pozemské bakterie, které se na Mars dostaly meteority?
Nicméně k samotné terraformaci a technickým možnostem její realizace. Aaron Berliner z University of California v Berkeley a Chris McKay z NASA Ames Research Center prezentovali na konferenci příspěvek The Terraforming Timeline. Přeměnu Marsu rozdělují v zásadě na dvě hlavní etapy. V první by se vytvořila hustá atmosféra oxidu uhličitého a teplota se ze současných v průměru -60 °C zvedla nad nulu. Tento proces prý může být docela rychlý, i se současnými technologiemi bychom ho zvládli třeba do 100 let. Předpokládáme alespoň, že v polárních oblastech Marsu je dostatek vody i oxidu uhličitého; jakmile bychom je jednou dostali do atmosféry, spustíme skleníkový efekt. Atmosferický tlak lze zvýšit i tím, že bychom produkovali dusík z dusičnanů na povrchu Rudé planety. K číslu 100 let se došlo tak, že kdyby se podařilo v atmosféře zachytit 100 % dopadající sluneční energie, Mars by se ohřál už za 10 let; u atmosféry plné skleníkových plynů lze reálně účinnost zachytávání energie odhadnout prý na 10 %.
Zato následující fáze terraformace by byla mnohem náročnější. Chceme-li, aby ve vzduchu bylo dost kyslíku (na úkor do té doby převládajícího oxidu uhličitého), a pokud se spolehneme pouze na místní fotosyntézu, pak by vytvoření dýchatelné atmosféry mohlo trvat až 100 000 let – alespoň obdobou pozemské fotosyntézy. K tomuto číslu se zase došlo tak, že účinnost přeměny (celkové dopadající) sluneční energie k produkci biomasy je na Zemi 0,01 %. Přitom fotosyntéza vytvoří odpovídající množství kyslíku. (Poznámka: Na Marsu bychom museli použít nějaké fotosyntetizující anaerobní organismy, když v první etapě by kyslíku nebylo dost? Nebo část kyslíku nějak lapat a vracet rostlinám?) Samozřejmě by zde mohly najít uplatnění nějaké syntetické organismy se speciálními vlastnostmi nebo i produkovat kyslík z oxidu uhličitého v umělých článcích. Nicméně i tak by nejprve bylo třeba celý povrch Marsu „osadit“, ať už organismy nebo umělými systémy.
Každopádně, proces je dlouhý, odlaďování technologií bude náročné; nejlépe tedy, jak alespoň tvrdí autoři výzkumu, začít hned. Což může znamenat právě přípravu oněch potřebných organismů, upřesnění matematických modelů a především – zahrnutí terraformace jako jednoho z cílů misí k Marsu. Průzkum planety by se měl přednostně soustředit na otázky, které nějak souvisejí s terraformací – studium polárních čepiček, analýza místních zdrojů a příprava místa, kde by šlo zkusit vytvořit nějaký oddělený systém, v němž by se začalo s pokusy v malém měřítku.

Zdroj: Phys.org (zde nebylo publikováno na Apríla)

Díry v hlavě: Komu šly nejlépe trepanace?

Kdy a kde byly nejlepší vyhlídky na přežití? Proč se na trepanaci specializovali zrovna Inkové? …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close