Sciencemag.cz
Doporučujeme
První pokusy mapování jeskynních prostor se vynořují na konci středověku či v raném novověku. Měřičské vybavení do podzemí se v prvopočátcích vytvářelo pro účely zhotovování plánů hornických děl.
Tvorba map podzemních prostor rozhodně nebyla a není jednoduchou záležitostí, zvláště u komplikovaných systémů utvořených ve více patrech. Pro zobrazení jeskyní, kde převládají horizontální části je nejvhodnější půdorys doplněný o několik rozvinutých (idealizovaných) podélných profilů a řadu profilů příčných, které vystihují tvar chodeb a dómů.
Naopak u vertikálně vyvinutých, propasťovitých systémů je důležitější rozvinutý profil. Příčné řezy a půdorys jej doplňují. Základem pro tvorbu plánů jeskyní je síť měřičských bodů. Jejich vzájemná poloha se zjišťuje pomocí délkových záměr se známým úhlem sklonu a přesnou orientací.
Do této polygonální sítě se dokreslují kontury stěn, výšky chodeb a další charakteristické detaily. Ještě před několika málo desítkami let to byla práce pouze s pásmem či tzv. topofilem, kde se odmotávala nit z cívky napojené na mechanické počítadlo vzdálenosti. Sklon a orientace byly měřeny závěsným hornickým či geologickým kompasem. Precizní práce s podobnou technikou byla záležitostí našich badatelů od počátku 19. století – první opravdu přesnou mapu jeskyně v Českých zemích vytvořil roku 1807 knížecí inženýr Lichtenštejnů Antonín Lola. Předchozí ojedinělé plány jeskyní často vznikly na základě nepřesných odhadů směrů i vzdáleností. Od poloviny 19. století již vznikaly velmi přesné soubory plánů jeskyní. Výjimku tvoří jen první mapa Chýnovské jeskyně z roku 1863, kde jsou chybně zakresleny některé směry chodeb. Zato mapy jeskyní Moravského krasu, na nichž se podílelo několik badatelů kolem pracovní skupiny Jindřicha Wankla, byly přesné a krásně propracované.
Velmi rozsáhlé a souborné mapové dílo zahrnující řadu významných jeskyní na území Moravského krasu vzniklo v první polovině 20. století. Jejich autorem nebyl nikdo jiný než známý moravský krasový badatel profesor Karel Absolon. Mapy obsahují mnoho detailů; pukliny, komíny, závaly, údaje o průvanech, vodní situaci atd. Po dokumentačních Absolonových pracích se tvorba map stala samozřejmou součástí postupně se rodících speleologických skupin. Jejich členové do jeskyní pronikali nejen s kompasy a pásmy, ale později i s teodolity, nejprve optickými a pak laserovými.
Pokrok nelze zastavit, a tak v současné době pomáhá při mapování v jeskyních speciální moderní technika. Nelze říci, že by tvorba podzemních plánů Mapování na vypuštěné plavbě v Punkevních jeskyních byla jednoduchou záležitostí. Nicméně nynější přístrojové vybavení v kombinaci s příslušnými informačními technologiemi práci specialistů hodně usnadňuje.
Jediný laserový zaměřovač dokáže během jediného úkonu zaznamenat délku, sklon i orientaci jednotlivých záměr. Po přenosu údajů do počítače se pak v příslušném programu spočítá poloha bodů a vykreslí půdorys a jednotlivé podélné a příčné profily. V posledních letech se objevují také velmi názorné 3D mapy, které plně vystihují všechny části prostor z různých pohledů. Mapy jeskyní se tak stávají nejvěrnějším zobrazením skutečnosti a lze s nimi velmi účelně a snadno pracovat. O to více si však dnes můžeme považovat prací průkopníků jeskynního mapování, kteří kromě schopností pronikat i do nejhůře přístupných částí jeskyní dokázali v jeskyních mapovat a své údaje převést do často mimořádně krásné podoby.
Tento text je úryvkem z knihy
Petr Zajíček: Jeskyně České republiky na historických mapách
Academia 2016
O knize na stránkách vydavatele
