Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kokotice Cuscuta pentagona není běžná rostlina. Je to naoranžovělá zakroucená popínavka, která může vyrůst až do výšky jednoho metru, má drobné bílé kvítky s pěti korunními lístky a vyskytuje se všude v Severní Americe. Co je na ní jedinečné, je to, že nemá listy a není zelená, protože postrádá chlorofyl,
pigment, který absorbuje sluneční energii a umožňuje rostlinám v procesu fotosyntézy pomocí světla vyrábět cukry a kyslík.
Kokotice očividně nemůže provádět fotosyntézu, jako to dělá většina rostlin, a nevyrábí si tedy vlastní potravu za využití světla. S touto znalostí bychom předpokládali, že bude hladovět, ale ona místo toho bují. Jde na to jinak: svou potravu získává od svých bližních. Je to parazitická rostlina. Aby mohla žít, připojí se kokotice na hostitelskou rostlinu a vysává z ní živiny tím, že zapustí výrůstky do jejích vodivých pletiv. Není divu, že je na obtíž zemědělcům a že je dokonce Ministerstvem zemědělství USA klasifikovaná jako škodlivý plevel. Ale na kokotici je doopravdy fascinující to, že má kulinářské preference: vybírá si, kterého z bližních napadne. Než se dostaneme k tomu, proč má kokotice tak specifické a vytříbené kulinářské chutě, podívejme se, jak zahajuje svůj parazitický život.
Semena kokotice klíčí stejně jako semena jiných rostlin. Když je položíme na půdu, semeno praskne a směrem do vzduchu roste nový výhon, zatímco do hlíny se zaboří nový kořen. Mladá kokotice ponechaná sama sobě uhyne, pokud si rychle nenajde hostitele, ze kterého bude moci žít. Jak semenáček kokotice roste,
pohybuje vrcholem svého nadzemního výhonu v malých kruzích a zkoumá své okolí podobně jako my rukama, když máme zavázané oči nebo když uprostřed noci hledáme v kuchyni vypínač.
Zatímco zpočátku vypadají tyto pohyby jako náhodné, pokud je kokotice blízko jiné rostliny (řekněme rajčete), je brzy jasné, že se kokotice ohne a poroste směrem k rajčeti, které jí zajistí potravu. Kokotice se ohýbá, roste a krouží, až najde list rajčete. Ale místo aby se dotkla listu, kokotice se ohne níž a nepřestává se pohybovat, dokud nenajde stonek rajčete. V závěrečném vítězném dějství se obtočí kolem stonku, vyšle malé výrůstky do floému rajčete (do sítkovic lýka, tj. součástí vodivých pletiv, které rozvádějí rostlinnou cukernatou mízu) a začne odčerpávat cukry, aby mohla pokračovat v růstu a nakonec i vykvést. Rajče začíná chřadnout, zatímco kokotice vzkvétá.
Profesorka Consuelo De Moraesová toto chování dokonce zaznamenala na film. Je entomoložkou a ekoložkou na Spolkové vysoké technické škole v Curychu (ETH) a dříve působila na Pensylvánské státní univerzitě. Jejím hlavním cílem je porozumět signalizaci pomocí těkavých látek mezi rostlinami a hmyzem a mezi rostlinami samotnými. Jeden z jejích projektů se soustředil na odhalení, jak kokotice vypátrá svou kořist. Ukázala, že výhonky kokotice nikdy nerostly směrem k prázdným květináčům nebo ke květináčům s atrapami rostlin, ale spolehlivě rostly směrem k rostlinám rajčete, ať už je postavila kamkoli –
na světlo, do stínu, všude. De Moraesová předpokládala, že kokotice rajče opravdu cítí. Aby svou hypotézu otestovala, dala se svými studenty kokotici do jedné zavřené bedny a rajče do druhé zavřené bedny. Bedny byly propojeny trubicí, což mezi nimi umožňovalo volné proudění vzduchu. Izolovaná kokotice vždy rostla směrem k trubce, což napovídalo tomu, že rostlina rajčete vydávala pach, který se linul trubkou do bedny s kokoticí, a té se to líbilo.
Pokud kokotice skutečně šla po pachu rajčete, mohla by De Moraesová připravit rajčatový parfém a zjistit, jestli by si ho kokotice vybrala. Vytvořila tedy eau de rajče ze stonkového extraktu, namočila do něj bavlněné tampóny a ty napíchla na špejle do květináčů vedle kokotice. Jako kontrolu použila některá rozpouštědla, která využila při přípravě rajčatového parfému. Namočila do nich jiné bavlněné tampóny a také je dala na špejle vedle kokotice.
Jak de Moraesová předpokládala, kokotice se nechala obelhat, protože rostla směrem k bavlně vydávající rajčatový odér doufajíc, že najde potravu. K bavlně s rozpouštědly ale nerostla. Z toho je jasně vidět, že aby našla potravu, dokáže kokotice vyčenichat jinou rostlinu. Jak už jsem zmínil, má tento škodlivý plevel své preference. Když jí dáme na vybranou mezi rajčetem a pšenicí, vybere si kokotice rajče. Pokud necháte kokotici růst na místě mezi dvěma stejně vzdálenými květináči – jedním s pšenicí a druhým s rajčetem – kokotice dá přednost rajčeti. I na úrovni vůně bez toho, že by byla přítomna celá rostlina, dá kokotice přednost eau de rajče před eau de pšenice.
Na úrovni základních chemických látek jsou si eau de rajče a eau de pšenice podobné. Obě obsahují beta-myrcen, těkavou složku (jednu ze stovek známých chemicky jedinečných pachů), která sama o sobě umí navodit, aby k ní kokotice rostla. Tak proč ta preference? Jednou z hypotéz, které jsou nasnadě, je složitost buketu. Rajče vydává vedle beta-myrcenu ještě další dvě těkavé látky, které vábí kokotici a dohromady pro ni tvoří neodolatelnou vůni. Pšenice obsahuje z pohledu kokotice pouze jeden svůdný pach, beta-myrcen, neobsahuje už však další dvě složky jako rajče. Navíc nejen že pšenice tvoří pouze jeden atraktant, ale tvoří také (Z)-3-hexenyl acetát, který kokotici odpuzuje více, než ji beta-myrcen přitahuje. Kokotice se ve skutečnosti od (Z)-3-hexenyl acetátu vzdaluje a pšenici považuje jednoduše za odpudivou.
Tento text je úryvkem z knihy
Daniel Chamovitz: Co rostlina ví – průvodce smyslovým světem rostlin
Academia 2020
O knize na stránkách vydavatele
