Dokážou improvizované roušky z kapesníků nebo šátků zachytit virus SARS-CoV-2? A zabrání mu nové materiály z nanovláken? Na speciální aparatuře, vyvinuté původně k ověřování filtrů pro kvalitu ovzduší, to od minulého týdne testují chemici z Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR.
Analýza materiálů vychází z unikátní metody, kterou vědci úspěšně publikovali před několika lety v předních oborových časopisech. Dokázali tehdy, že je možné zcela konkrétně určovat, jak jsou různé materiály schopné zachycovat aerosolové částice o velikostech 20 až 400 nanometrů.
„Velikost viru, který způsobuje nemoc COVID-19, je zhruba 80 až 150 nanometrů, podle toho, jak moc je virus obalem dalšími látkami po vypaření vody z kapénky,“ říká Vladimír Ždímal, vedoucí oddělení chemie a fyziky aerosolů Ústavu chemických procesů AV ČR. „Když připravíme částice o stejné velikosti jako má virus, můžeme určit, zda ho materiál dokáže zachytit,“ uvádí Vladimír Ždímal.
Metodu lze použít na testování průmyslově vyráběných materiálů na filtraci vzduchu, jako jsou filtry do vzduchotechniky nebo lékařské roušky či respirátory. Vědci ale nyní zkoušejí i účinnost materiálů pro improvizované roušky, například kapesníky, trička, šály, šátky aj.
„Spolupracujeme také s ČVUT a s Technickou univerzitou v Liberci, které společně vyvíjejí novou generaci respirátorů české výroby. Podle výsledků z naší aparatury v Liberci upravují proces výroby filtračního materiálu,“ dodává vědec.