Zdroj: Pixabay, Pixabay License. Volné pro komerční užití

Je stres dědičný? Neurovědecký výzkum druhé a třetí generace přeživších holokaustu

Zvýšený počet kopií mitochondriální DNA nebyl ve druhé a třetí generaci přeživších holokaustu prokázán.

Mezinárodní tým vědců, vedený známým českým neurovědcem profesorem Ivanem Rektorem z brněnského vědecko-výzkumného centra CEITEC Masarykovy univerzity, nedávno potvrdil, že zmnožení kopií mitochondriální DNA se neprojeví u přeživších holokaustu a jejich potomků v druhé a třetí generaci. Profesor Rektor, který je mezinárodně uznáván díky svému neurologickému výzkumu přeživších holokaustu, a jeho kolegové z ústavu Wellcome Trust Sanger Institute v britském Cambridge se tentokrát zaměřili na další dvě generace přeživších. Tým vědců přirovnával děti a vnoučata přeživších holokaustu k věkově přizpůsobeným kontrolním subjektům, kteří extrémní stres ve svém osobním životě ani v historii rodiny neevidují. Výsledky tohoto třígeneračního výzkumu byly nedávno publikovány ve vědeckém časopise Frontiers in Genetics.
Vědci ze Sanger Institute a Univerzity Oxford již dříve prokázali, že zvýšené množství kopií mitochondriální DNA je spojeno se závažným a chronickým stresem u posttraumatické stresové poruchy a u závažné depresivní poruchy. Změny v mitochondriální funkci jsou považovány za klíčový mechanismus související se stresem, a proto se dnes stále více zkoumají. Nedávná publikace ve vědeckém časopise Frontiers in Genetics se týká genetické části dlouholeté studie profesora Rektora, jejímž cílem je osvětlit, zda je zkušenost s extrémním stresem přenášena na potomstvo genetickou nebo sociálně psychologickou cestou.
„Naše studie je jedinečná, protože se zaměřuje na neurobiologický a psychologický dopad extrémního celoživotního stresu narušujícího normální život. Při studiu kombinace dopadu na mozkové struktury vizualizované pomocí strukturální magnetické rezonance (MRI) v kombinaci s psychologickými ukazateli stresu a odolnosti jsme více než 70 let po traumatické události dokázali prokázat, že extrémní stres v dětství a v rané dospělosti má komplexní celoživotní vliv na jedince,“ komentoval profesor Rektor svůj mnohaletý výzkumu, který vedl k několika publikacím v prestižních vědeckých časopisech a přilákal pozornost mezinárodních médií.
Lidé, kteří přežili holokaust, byli v této studii charakterizováni zvláštním vzorcem, který kombinoval psychologické, ale i strukturální důsledky extrémního stresu detekovatelné v mozku s odolností, která vedla k normálnímu životu po válce. Dopad stresu byl výraznější u lidí, kteří utrpěli trauma jako děti než u těch, kteří byli starší.
Pochopení celoživotních důsledků holokaustu na jeho přeživší je pro společnost důležité mimo jiné také proto, že tyto znalosti nám mohou pomoci se zvládáním současných a budoucích výzev, jako jsou nedávné konflikty a katastrofické události jako například i stres během nynější pandemie koronaviru. Navzdory skutečnosti, že zvýšený počet kopií mitochondriální DNA nebyl ve druhé a třetí generaci přeživších holokaustu prokázán, nemohou vědci potvrdit, že negativní dopad těžkého stresu nelze zdědit. Stresové příznaky jsou častější u potomků přeživších holokaustu než u kontrolních subjektů. Přesný mechanismus mezigeneračního přenosu traumatu ale není dosud znám. Je možné, že přenos je založen na sociálních mechanismech a také zprostředkován genetickými nebo epigenetickými změnami v lidském mozku.

tisková zpráva centra CEITEC

Cisco s Microsoftem dosáhly při přenosu dat podmořským kabelem závratných 800 Gbps

Společnosti Cisco a Microsoft dokázaly prostřednictvím transatlantického podmořského kabelu přenášet data rychlostí 800 Gbps na …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close