Sciencemag.cz
Doporučujeme
Zajímavé příspěvky k věčné otázce „vrozené versus naučené“ dávají (kromě lidí) nejen naši nejbližší příbuzní, lidoopi, ale také někteří ptáci. Melodie zpěvných ptáku jsou pokládány za jeden z ne-lidských dokladů memetické evoluce, i jinak je však kombinace vrozených a naučených informací u ptáků velmi zajímavá.
Konrad Lorenz popisuje kavky, které jsou schopné do nejmenších detailů využívat povahu vzdušných proudů na nějakém místě, bez námahy stoupat vzhůru a nebo naopak padat střemhlav dolů. Důležité je, že kavka nemá tuto schopnost vrozenou – musí se to na každém místě naučit znovu, její první pokusy nemají zdaleka příslušnou eleganci (a radost – podle Lorenze se zdá, že kavky tento druh letu vysloveně těší).
Jiné sklony naopak kavky vrozené mají, třeba chuť létat za dalšími kavkami. Kavka vychovávaná v zajetí se pak často splete a má tendenci létat třeba s vránami – zřejmě má prostě zakódováno, že létá za černými ptáky. Ve chvíli, kdy vrány slétnou k zemi, je však přestává „poznávat“ jako příslušníky svého druhu, cítí se náhle opuštěná a dostavuje se panika.
Vrozené jsou pro kavky i útoky na kohokoliv, kdo nese v ruce (tlamě, zobáku…) jinou kavku. Lorenz vzpomíná, že jej takto napadaly i zcela ochočené kavky, dokonce i tehdy, když měl v ruce klubko černé nitě nebo černé plavky. Příslušná reakce je opět zcela pudová a vrozená, není možné s ní nijak hnout. Naopak platí, že tímto způsobem se lze „zafixovat“ jako nepřítel kavek. Pokud člověk nese klubíčko nitě v krátké době několikrát po sobě, ztotožní si jej kavky s nepřítelem již natvrdo – a budou ho takto nadále vnímat i tehdy, když již nic černého u sebe mít nebude. Kavka navíc svým křikem dokáže přesvědčit o „zločinnosti“ určitého člověka i své kolegy (včetně těch, které osobně nezná). V podstatě tedy stačí, abyste se znelíbili kavce jediné…
Kavka z našeho dosavadního líčení vystupuje trochu hloupě – lze to ale postavit i naopak. Kromě oné „černé fobie“ není její vědomí nepřítele vrozené, ale kavka se mu musí naučit. To je vlastně značně pokročilý rys. Na druhé straně ovšem vede k tomu, že kavka vychovávaná v zajetí se nebojí psů ani koček.
Zajímavé je, že něco podobného, tj. vrozený strach vázaný především na barvu, platí i pro divoké husy. Ty se zase speciálně obávají „liščí“ červeně, a proto utečou do vody, pokud bude i jim známý člověk vybaven větším předmětem této barvy.
Kavky patří mezi krkavcovitými k těm relativně méně inteligentním. U této čeledi platí obvyklý, nikoliv však univerzální princip, že s velikostí roste i inteligence. Nad kavkou tedy poněkud ční „velcí“ krkavcovití, vrány, havrani a krkavci.
(Zdroj: Konrad Lorenz: Hovořil se zvěří, s ptáky a rybami, Granit, Praha, 1998)
