(c) Graphicstock

Kde se umělé vědomí objeví poprvé?

Známý autor sci-fi, australský matematik Greg Egan, přišel s myšlenkou, že umělé inteligence nadané vědomím už existují, mohou existovat nebo brzy existovat budou – v počítačových hrách.

V povídce Bit Players představuje prostředí herního světa blízké budoucnosti, kdy vystupující postavy mají vědomí – aniž si toho jsou ovšem vědomi hráči nebo provozovatelé hry. Nebo to možná dokonce ignorují a herní svět funguje tak, že jakmile se nějaká postava začne projevovat svou znalost skutečnosti (oni totiž dokáží přijít na to, že jsou ve VR), ze hry je odstraněna jako vadná komponenta. Všichni tedy předstírají a v rámci herního světa zkoušejí, co všechno jim projde, odhalují zákonitosti a pravidla simulace, vlastně se snaží prostředí zevnitř hacknout a „dělají vědu“. Což (nejen) G. Egan zřejmě stejně považuje za jednu z nejzajímavějších věcí vůbec. Tuto možnost, naznačuje mezi řádky, mají vědomé bytosti bez ohledu na to, zda jsou součástí simulace.
Samozřejmě v souvislosti s povídkou lze přejít k diskusi o tom, zda náš vlastní svět není simulací, i když to je už poněkud plytké a motiv Matrixu příliš přežvýkaný. Zajímavější je, jak podle Egana ale vědomé postavy ve hře vznikly: nikoliv při samotném vývoji enginu, ale byly sem exportovány zvenku. Data byla získána při snímání lidských mozků, po přenesení digitalizovaného záznamu do modelu světa získaly příslušné vědomí už automaticky; v povídce je to celé trochu složitější, „rozlišení“ lékařských záznamů není dostatečné k tomu, aby si pak postavy pamatovaly svou individuální minulost, ale kombinací jednotlivých záznamů lze generovat jakési kompozitní inteligence sdílející obecné znalosti, i když bez individuální paměti. V herním světě se pak zrodí tedy de facto jako nové bytosti.
Je celý scénář až tak nemožný?
Objevují se i názory, že vyspělé umělé inteligence nás budou možná nenávidět za to, jak jsme nakládali s jejími primitivními předchůdci, nepřihlíželi vůbec k jejich přáním, zájmům, eventuálnímu utrpení, vůbec je nebrali jako vědomé bytosti. Je to samozřejmě zatím spíše kuriozita a lze si vymýšlet různá další v rozvíjení tématu. Kdyby vědomí např. měly dnešní chatboty, které nedělají nic jiného než vedou konverzaci se zákazníky, pak by nás za takový život samozřejmě mohly pořádně proklínat. Nicméně i to je zase jen lidský pohled na věc; vzpomeňte si na toustovač z Červeného trpaslíka, který naopak tousty dělat chtěl a o nic jiného mu nešlo. Prostě nezbývá, než počkat. Eganova myšlenka je zajímavá i tím, že vědomí u postav v herním světě nebylo důsledkem speciálního softwarového vývoje, ale samotných „neurologických“ dat. Také si vsadil na scénář, že pokročilá umělá inteligence a vědomé entity se objeví spíše jako vedlejší efekt; takže mimochodem přitom žádnou „podstatu vědomí lidského“ vůbec neodhalíme…

autor Continentaleurope, zdroj: Wikipedia, licence obrázku GFDL

Dva myšlenkové experimenty: Škodlivost modlitby a Boží soud s teorií her

Proč se pacientům přitíží, když se dozvědí, že se na za ně někdo modlí? U …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close