Sciencemag.cz
Doporučujeme
Jak fungují hvězdné války a proč jsme dosud nepotkali vyspělé mimozemské civilizace. Jednu z odpovědí podává Liou Cch‘-sin ve svých sci-fi knihách Problém tří těles a Temný les (závěrečný třetí díl česky ještě nevyšel).
Teze „galaktické sociologie“ jsou víceméně následující. Ty civilizace, které existují a dojdou do fáze nějakých kosmických projevů, musejí disponovat především pudem sebezáchovy a svou existenci berou jako základní prioritu.
Druhý výchozí předpoklad – při kontaktu dvou civilizací je vždy riziko, že narazíte na agresivního protivníka. Hraje se něco jako známé Vězňovo dilema, ovšem v podstatné modifikaci. Hned první střet bývá na této technické úrovni fatální, takže nehrozí koloběh vzájemných odvetných úderů, který jinak hendikepuje „zlé“ evoluční strategie. I když ale narazíte na „hodnou“ civilizaci, stejně si nemůžete být jisti, že ona nepodezírá vás z úskoku a raději vád tedy nevyhladí – pro jistotu (vlastní přežití jako priorita). Řetězec těchto vzájemných podezření je bez konce, racionální reakcí je tedy pouze preventivní úder.
Dokonce ani když narazíte na civilizaci méně vyspělou, dejme tomu na úrovni středověku, nejste v bezpečí. Technologický pokrok neprobíhá plynule, ale ve skocích. Zítra taková civilizace může disponovat smrtícími technologiemi.
Protože si to všichni uvědomují, civilizace – mohou jich být v naší Galaxii klidně miliony – o sobě pokud možno nedávají vůbec vědět a především se snaží, aby ani z eventuálních „signálů jako nutných vedlejších efektů“ nešla nijak vyčíst jejich poloha. Přičemž onen nutný vedlejší efekt může být třeba vyhlazení civilizace sousední.
Zde by se dalo namítnout, proč to stejně nefunguje mezi lidmi. Podle autora prý proto, že ti přece jen sdílí dost společný svět a jsou si dost podobní na to, aby mohli věřit, že ten druhý nebude považovat přátelský signál za nepřátelský.
Podobný názor jako Liou Cch‘-sin zastává ze známých vědců také např. Jared Diamond. Je rovněž přesvědčen (na základě likvidací technologicky méně vyspělých kultur při vzájemném kontaktu v celé lidské historii), že dávat o sobě ve vesmíru jakkoliv vědět je pošetilé, alespoň v této fázi – vždyť jsme příslušné technologie objevili teprve nedávno a budeme tedy ve srovnání s jinými civilizacemi nejspíš ti méně vyspělí. Některými vyjádřeními se Diamandovým názorům blížil i nedávno zemřelý slavný Stephen Hawking.
Co k těmto představám dodat? Snad jen několik poznámek:
– s jakou pravděpodobností popsaný scénář odpovídá skutečnosti? (není jednodušším vysvětlením absence cizích signálů, že v Galaxii prostě miliony civilizací schopných dát o sobě vědět neexistují?)
– příliš se neuvažuje, že stejně jako nástroje útoku se mohou vyvíjet zbraně obranné; jsou zde nějaké fyzikální limity na obou stranách? Proč by války mezi galaktickými civilizacemi nemohly mít podobu vleklých vyčerpávajících konfliktů, někdy i bez vítěze? (Pak by dávalo smysl se jim vyhnout, vytvářet aliance apod.)
– možná nějaký úkryt na dostatečně plochém horizontu černé díry by byl pro civilizaci bezpečným místem, kdy by se kdykoliv mohla zcela skrýt? (možná tak civilizace i mizí z našeho zorného pole?)
– Diamondova logika pomíjí, že pro příslušníky méně vyspělé civilizace mohlo být „v průměru“ výhodnější se začlenit jako poražení (dejme tomu, že v galaktických konfliktech by poražení neměli pro vítěze žádnou cenu?)
– Proč se navzájem nevybíjejí lidé, tedy alespoň ne vždy: minimálně se potřebují navzájem k rozmnožování (občas i s někým zvenku) a bez skupiny by neobstáli ani proti jiným živočichům. Po celou evoluci byl člověk skupinovým tvorem. To pro civilizace neplatí, čili zde je rozdílné fungování evolučně stabilních strategií asi jasné.
