Klíště Ixodes scapularis, autor fotografie Scott Bauer, zdroj: Wikipedia, licence obrázku public domain

Klíšťata umí víc, než jsme si mysleli

Sialované glykoproteiny mohou hrát klíčovou roli ve vývoji klíštěte.

Vědecký tým z Katedry chemie PřF JU učinil překvapivý objev v biologii klíšťat. Nová studie ukazuje, že klíště obecné (Ixodes ricinus) je schopno samo vytvářet kyselinu sialovou – molekulu, která je dosud spojována především s buňkami obratlovců včetně člověka. Objev zásadně mění dosavadní pohled na biochemii těchto významných přenašečů infekčních onemocnění.

Kyselina sialová hraje klíčovou roli například v imunitním systému nebo při buněčném vývoji. U bezobratlých živočichů se však vyskytuje jen výjimečně a její přítomnost u klíšťat nebyla dosud jednoznačně prokázána. Nový výzkum nyní přináší první přímé důkazy, že klíšťata tuto látku nejen obsahují, ale také aktivně produkují a využívají.

Tým zjistil, že klíště disponuje kompletní genetickou výbavou potřebnou k syntéze kyseliny sialové a k jejímu začlenění do tzv. sialovaných glykoproteinů – specifických bílkovin s důležitými biologickými funkcemi. Zároveň odhalili, že klíště k jejich tvorbě využívá alternativní biosyntetickou dráhu, která se liší od mechanismů běžných u obratlovců.

Pomocí moderní metody označované jako „Click chemistry“ se týmu podařilo tyto molekuly přímo zobrazit a sledovat jejich výskyt během celého životního cyklu klíštěte. Sialované glykoproteiny byly detekovány ve všech sledovaných stadiích – u dospělých samic, ve vajíčkách i u larev, stejně jako v laboratorně pěstovaných klíštěcích buňkách. Nejvyšší koncentrace byla pozorována v raných vývojových fázích.

„Naše výsledky naznačují, že sialované glykoproteiny mohou hrát klíčovou roli ve vývoji klíštěte,“ uvádějí autoři a autorky studie. Tento objev tak otevírá nové otázky týkající se biologických funkcí těchto molekul i jejich možného významu pro přežívání a adaptaci klíšťat.

Zjištění má význam nejen pro základní výzkum, ale i pro medicínu a veřejné zdraví. Lepší porozumění tomu, jak klíšťata fungují na molekulární úrovni, může v budoucnu přispět k vývoji nových přístupů, jak omezit jejich schopnost přenášet nebezpečné patogeny, například původce Lymské boreliózy nebo klíšťové encefalitidy.

Jarmila Sterbova, Jaroslav Ondrus, Zoltan Fussy, Pavlina Vechtova, Libor Grubhoffer, Jan Sterba,
Click chemistry reveals sialylated glycoprotein biosynthesis in Ixodes ricinus ticks and tick-derived cells,
International Journal of Biological Macromolecules,
https://doi.org/10.1016/j.ijbiomac.2026.152305.

tisková zpráva Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity

Výzkum fotosyntézy může pomoci zemědělství čelit klimatické změně

Fotosyntetický aparát se během evoluce opakovaně adaptoval na extrémní podmínky. Mezinárodní tým vědců objasnil detailní …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *