Zlatý pečetní prsten s bohyněmi, mykénské období. Kredit: University of Cincinnati
Zlatý pečetní prsten s bohyněmi, mykénské období. Kredit: University of Cincinnati

Kovy v době bronzové

Pod sekundární zónou nalézáme primární rudy. Ty již bývají v hodně tvrdých horninách. Navíc je nutné je před hutněním podrtit a pražit. To je možné i na otevřeném ohni. Reakce je exotermní, takže po jejím nastartování se spotřebovává již jen malé množství paliva. Pražení, tedy odstranění síry, na železných pánvích, jaké jsou vyobrazeny v Agricolovi, však může trvat až měsíc. Někdy se pražení víckrát opakuje. Pokud je teplota při pražení příliš vysoká, měděné rudy oxidují a hůř se pak zpracovávají.
Poté, co pražení odstranilo síru, bývá nutné eliminovat další nečistoty. Podle složení rud se přidává mletý křemen, jindy oxidy železa a manganu, které byly chemicky dokázány v Timně na Sinaji. Rudy obsahující chryzokol (křemičitan mědi) se často vyskytují společně s oxidy železa a manganu, takže v některých případech není nutné přidávat žádnou struskotvornou přísadu, zatímco ostatní typy rud vyžadovaly dlouhodobé, náročné experimentování.

Pece doby bronzové byly poměrně malé o výšce nad 1 m. Při metalurgických pokusech se ukázalo, že jedna pec je schopná na jednu tavbu poskytnout běžně 4–5 kg kovu a maximálně kolem 10 kg. Je proto pravděpodobné, že velké ingoty se slévaly z několika pecí. Měď se odlévala někdy do kamenných forem, ale jindy do směsi písku a jílu. Renesanční kovolitci mísili písek s octem, močí, dřevěným uhlím či kousky beraních rohů a dalšími příměsmi. Formy bylo nutné zahřát alespoň na 350 °C nebo vypálit přežahem na teplotu kolem 700 °C. Důležité bylo, aby kov stejnoměrně tuhnul, nelepil se k formě a aby unikající vodní pára nevytvářela na povrchu bublinky. Archeologické nálezy sice ukazují, že používaná zařízení byla tak jednoduchá, že bychom je označili za primitivní, ale způsob, jakým s nimi bylo zacházeno, byl sofistikovaný.

Dnešní způsob je spíš opačný – jednoduchým způsobem používáme složité nástroje. Tvar, povrch a složení ingotů ukazují, že byly vytvářeny více způsoby, které závisely na místní výrobní tradici. Něco podobného, tedy např. složité míchání železných rud z různých částí ložiska nebo více ložisek známe z produkce podbrdských železáren ještě v první polovině 19. století.

Tento text je úryvkem z knihy:
Václav Cílek, Martin Majer, Lukáš Falteisek a kolektiv:
Podzemní památky středních Čech
Houbařův průvodce podzemím a další příběhy o bronzových říších, dějinách surovin, ledovém bláznu i králi, cestách do podsvětí, záhadě Dusivé štoly a uranu, který nebyl jen pro mír
Dokořán 2019
O knize na stránkách vydavatele
obalka-knihy

Milníky medicíny: Tkáňové štěpy

Italský chirurg Gaspare Tagliacozzi v roce 1597 napsal: „Sestavujeme, rekonstruujeme a vytváříme celé nové části …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close