Ligeia Mare, jedno z největších jezer známých na Titanu. Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/Cornell, zdroj: Wikipedia, licence obrázku: volné dílo

Krátery na Titanu vypráví o erozi

V rámci nové studie se vědci zaměřili na devět kráterů, které se nachází na největším Saturnově měsíci – Titanu. Tato analýza přinesla důležité poznatky o tom, jak eroze ovlivňuje povrch a také co se pod ním nachází. Odborníci použili data nasbíraná sondou Cassini, aby nahlédli do kráterů a odhalili tak více detailů o tom, jak se krátery vyvíjí a jak jejich změny ovlivňuje počasí. Podobně jako Země má i Titan hustou atmosféru, která funguje jako ochranný štít před dopady meteoritů. Ukázalo se, že eroze a další geologické procesy postupně vymažou i krátery, které vytvořily meteority, které se dostaly až k povrchu. Výsledkem je, že na Titanu vidíme mnohem méně kráterů než na jiných měsících. Při takových impaktech dochází vždy k odhalení podpovrchového materiálu a takové krátery na Titanu toho prozradí opravdu hodně.

Nová studie ukázala, že krátery na Titanu můžeme rozdělit do dvou kategorií. První se týká oblastí pokrytých dunami kolem rovníku Titanu, druhá se pak objevuje na rozlehlých pláních ve středních titanopisných délkách – mezi rovníkem a póly. Jejich umístění a složení spolu souvisí. Krátery v dunách u rovníku jsou tvořeny kompletně organickým materiálem, naopak ty dále od rovníku tvoří směs organických látek, vodního ledu a malého množství ztuhlého metanu.

Vědci z těchto poznatků vycházeli při dalším výzkumu a zjistili, že se krátery vyvíjely různě – svůj vliv přitom hraje právě jejich umístění. Nové výsledky potvrzují to, co vědci už o kráterech věděli – směs vodního ledu a organických látek vzniká z tepla uvolněného při dopadu a tento povrch pak umývá metanový déšť. Ukázalo se však, že tento očistný proces probíhá jen na kráterech dále od rovníku, ale nikoliv na těch rovníkových. Tyto krátery se naopak velmi rychle pokrývají tenkou vrstvou písečných sedimentů.

To znamená, že atmosféra Titanu a tamní počasí neovlivňují pouze povrch Titanu, ale také pohání procesy, které ovlivňují, jaké materiály zůstanou na povrchu odkryté. „Nejúžasnější část našich výsledků je, že jsme našli důkazy o dynamice na povrchu Titanu, které se ukrývají v kráterech. To nám umožnilo odvodit jeden z nejkompletnějších příběhů dosavadního scénáře vývoje povrchu Titanu,“ říká Anezina Solomonidou, výzkumnice z ESA, která je hlavní autorkou nové studie a dodává: „Naše analýza nabízí více důkazů, že Titan zůstává i v současnosti dynamickým světem.“

Studie publikovaná v časopise Astronomy & Astrophysics je založená na údajích z přístrojů sondy Cassini, které pracovaly ve viditelné a infračervené části spektra. Tato data byla nasbírána mezi roky 2004 a 2017 při více než 120 průletech kolem měsíce, který je velikostí srovnatelný s planetou Merkur. „Umístění a titanopisná délka, zdá se, odhalují mnoho tajemství. Ukazují nám, že povrch je aktivně propojen s atmosférickými procesy a možná i těmi vnitřními,“ doplňuje Solomonidou.

Vědci by se velice rádi dozvěděli něco o potenciálu Titanu z hlediska astrobiologie, což je obor zaměřený na studium původu a evoluce života ve vesmíru. Titan je oceánský svět, pod jehož krustou se nachází moře tvořená vodou a čpavkem. Když vědci hledají cesty, jak by se mohl organický materiál dostat z povrchu do podpovrchového oceánu, nabízí impaktní krátery docela dobrou možnost.

Studie také ukázala, že jeden impaktní kráter nazvaný Selk je kompletně pokrytý organickými látkami a déšť, který čistí povrch jiných kráterů, se zde neprojevuje. Právě kráter Selk má být cílem mise Dragonfly, která má na svou cestu vyrazit v roce 2027. Vrtulemi vybavený lander má přinést odpovědi na klíčové astrobiologické otázky – má totiž pátrat po biologicky důležitých sloučeninách, které mohou být podobné těm, které se vyskytovaly na Zemi před vznikem života.

Vůbec první fotky Titanu zblízka získala NASA skoro přesně před 40 lety – 12. listopadu 1980, když sonda Voyager 1 prolétla 4 000 kilometrů od tohoto měsíce. Snímky tehdy ukázaly přítomnost husté neprůhledné atmosféry a nasbíraná data zase naznačovala možnost existence kapaliny na povrchu. Později se ukázalo, že šlo o kapalný metan a etan a vědci došli k názoru, že by na Titanu mohly probíhat prebiotické reakce. Mnohem více poznatků o tomto Měsíci přinesla sonda Cassini, která 13 let obíhala kolem Saturnu. Její mise skončila v září roku 2017 zánikem v atmosféře planety. Šlo o krok, který měl zabránit možnosti budoucí srážky sondy s některým měsícem, který má potenciál nabídnout podmínky vhodné pro život.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

 

autor: Dušan Majer

Převzato z Kosmonautix.cz, upraveno

Galaxie si navzájem kradou temnou hmotu

Tu a tam se objeví překvapující zpráva, že galaxie XY podle všeho neobsahuje temnou hmotu, …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close