Pixabay License. Volné pro komerční užití

Který z našich orgánů selže jako první?

Notoricky známá je historka uvádějící, jak při výrobě aut je pro cenovou efektivitu klíčové zjistit, která součástka nejspíš selže jako první – a pak nějak zlevnit (na úkor zkrácení životnosti) ty ostatní. Samozřejmě v lidském těle platí totéž, proč se zabývat ledvinami (např. se nějak omezovat v životním stylu apod.), když stejně dříve zabijí játra. Chtělo by to takovou věc vědět. A na druhé straně by to samozřejmě měli vědět i lékaři, aby dokázali nějak stanovit priority léčby.
Studie na 5 678 lidech, kterou vedli výzkumníci ze Stanford Medicine, ukázala, že naše orgány stárnou různou rychlostí – a pokud je stáří některého orgánu obzvláště pokročilé ve srovnání s jeho protějškem u jiných lidí stejného věku, je vlastník vystaven zvýšenému riziku jak nemocí spojených s tímto orgánem, tak i úmrtí obecně.
Podle studie má každý pátý zdravý dospělý člověk starší 50 let alespoň jeden orgán, který stárne výrazně rychleji. Možná se to přitom dá zjistit jednoduchým krevním testem, tvrdí alespoň nová studie. „Můžeme odhadnout biologické stáří orgánu u zdánlivě zdravého člověka,“ řekl hlavní autor studie neurolog Tony Wyss-Coray. „To následně předpovídá riziko onemocnění souvisejícího s daným orgánem.“
Existuje řada studií a testů, které se snaží říct, „kolik je člověku let“, jenže celkově. Taková zprůměrovaná informace je možná zbytečná, k čemu mít zdravé ostatní orgány, když člověka např. zabije infarkt. Nová studie proto stanovuje čísla pro 11 klíčových orgánů, systémů nebo tkání: srdce, tuk, plíce, imunitní systém, ledviny, játra, svaly, slinivku břišní, mozek, cévy a střeva. U asi 20 % lidí nad 50 let stárne jeden orgán výrazně rychleji, než je celkový průměr (poznámka PH: to mi přijde spíš celkem málo, ale samozřejmě záleží na tom, co se přesně myslí tím „výrazně“).
Co se týče samotné metodiky výzkumu, vědci vyhodnotili hladiny tisíců proteinů v krvi. Přitom zjistili, že téměř 1 000 těchto proteinů pochází výhradně z jednoho nebo několika málo orgánů, a spojili odchylky hladin těchto proteinů s urychleným stárnutím příslušných orgánů a jejich náchylností k nemocem a úmrtnosti. Použito bylo strojové učení. Základem bylo nejprve stanovit proteiny, jimž odpovídající geny se čtou specificky v jednotlivých orgánech.
„Ačkoli mezi jednotlivými orgány v těle každého člověka existovala určitá mírná synchronizace stárnutí, jednotlivé orgány daného člověka šly většinou svou vlastní cestou,“ shrnuje tisková zpráva.
Pro každý z 11 orgánů Wyss-Corayův tým stanovil „věkový rozdíl“: rozdíl mezi skutečným stářím orgánu a jeho odhadovaným stářím na základě výpočtů algoritmu založeného na specifických proteinech pro daný orgán. Vědci zjistili, že zjištěné věkové mezery u 10 z 11 zkoumaných orgánů (jedinou výjimkou bylo střevo) byly významně spojeny s budoucím rizikem
Mít zrychleně stárnoucí orgán (definovaný jako orgán, jehož biologický věk stanovený algoritmem je o 1 směrodatnou odchylku vyšší než průměr pro daný orgán u lidí stejného věku) znamenalo o 15 % až 50 % vyšší riziko úmrtí během následujících 15 let v závislosti na tom, o jaký orgán se jednalo.
Studie např. ukázala, že u lidí se zrychleným stárnutím srdce, kteří zpočátku nevykazovali žádné onemocnění ani klinicky abnormální biomarkery, bylo riziko srdečního selhání 2,5krát vyšší než u lidí s normálně stárnoucím srdcem.
U osob se „starším“ mozkem byla 1,8krát vyšší pravděpodobnost, že se u nich během pěti let projeví zhoršení kognitivních funkcí, než u osob s „mladým“ mozkem. Zrychlené stárnutí mozku nebo cév – obojí – předpovídalo riziko progrese Alzheimerovy choroby stejně dobře jako nejlepší v současnosti používané klinické biomarkery.
Stejně tak byla zjištěna silná souvislost mezi extrémně stárnoucím skóre ledvin (více než 2 směrodatné odchylky nad normou) a hypertenzí a diabetem, stejně jako mezi extrémně stárnoucím skóre srdce a fibrilací síní a srdečním infarktem.

Tony Wyss-Coray, Organ aging signatures in the plasma proteome track health and disease, Nature (2023). DOI: 10.1038/s41586-023-06802-1. www.nature.com/articles/s41586-023-06802-1
Zdroj: Stanford University Medical Center / Phys.org

Tichomořská deska je trhána velkými podmořskými zlomy

Současný model deskové tektoniky předpokládá, že desky pokrývající dna oceánů jsou při pohybu po zemském …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close