Sciencemag.cz
Doporučujeme
Záměrné využití bolesti k léčbě bolesti jsme znali přinejmenším od dob, kdy Hippokratés kolem roku 400 př. n. l. ve svých Aforismech napsal: „Ze dvou bolestí, jež se objevují společně v různých částech těla, silnější bolest potlačována jest bolestí slabší.“
Dějiny lékařství hýří příklady využití bolesti či škodlivých podnětů k potírání bolestivých chorobných stavů. Bolestivé léčebné metody, někdy označované jako „heroické terapie“ – baňkování, vakuování, kauterizace, moxibusce –, se před rokem 1900 praktikovaly zcela běžně. Popularita heroických terapií začala upadat až ve 20. století, kdy se v lékařské profesi prosadila terapie medikamentózní. S nástupem farmakoterapie se na využití bolesti k potírání bolesti začalo nahlížet jako na jistý druh šarlatánství. Avšak vzhledem k tomu, že se v posledních desetiletích zřetelně projevily meze a škodlivé stránky farmakoterapie, dochází k oživení zájmu o nefarmakologické typy léčby, mimo jiné i o léčebné prostředky bolestivé.
V článku z roku 2011, zveřejněném v předním odborném lékařském časopise, snesli Christian Sprenger a jeho kolegové z Německa empirické důkazy na podporu Hippokratových starověkých představ o podstatě bolesti. Použili neurozobrazovací metody (zobrazování mozku v reálném čase) a sledovali účinky horka a jiných bolestivých podnětů aplikovaných na paže a nohy dvaceti zdravých mladých mužů. Zjistili, že subjektivní vnímání bolesti způsobené počátečním bolestivým podnětem se zmírnilo po aplikaci druhého bolestivého stimulu. Vzniku tohoto jevu pak zabránilo použití naloxonu, antagonisty opioidového receptoru. To znamená, že způsobíme-li si bolest, spouští se tvorba endogenních opioidů, jež si vytváří tělo samo.
Liu Xiang, profesor Čínské akademie tradiční čínské medicíny v Pekingu, publikoval v roce 2001 v časopise Chinese Science Bulletin článek, v němž shrnul metodu akupunktury, praktikovanou již mnoho set let. S ohledem na moderní vědecké poznatky vysvětlil, na jakém principu metoda funguje. Zdůraznil, že účinnost metody je zprostředkována bolestí a že primárním mechanismem je nasazení jehly: „Nasazení jehly, jímž se naruší tkáň, představuje škodlivý podnět vyvolávající bolest… malou bolestí se zmírní bolest velká!“
V současnosti se studuje možné využití naltrexonu, blokátoru opioidních receptorů, k terapii chronických bolestí. Vědci předpokládají, že když budou blokovat účinky opioidů, včetně těch, jež si náš organismus vyrábí sám (endorfinů), oklameme vlastní tělo, které pak bude v rámci adaptivní odpovědi produkovat více opioidů.
Osmadvacet žen, jež trpěly fibromyalgií, užívalo denně jednu pilulku naltrexonu (nízkou dávku, jen 4,5 miligramu) po dobu dvanácti týdnů a cukrovou pilulku (placebo) po dobu čtyř týdnů. Fibromyalgie je onemocnění neznámé etiologie, při němž pacient trpí chronickou celkovou bolestí. Uvažuje se, že tato choroba může mít u daného jedince vztah k vrozenému nízkému prahu tolerance bolesti. Studie byla dvojitě slepá, což znamená, že nikdo nevěděl, která osoba dostala lék a která placebo – tedy ani ženy, jež se studie účastnily, ani tým zdravotníků. Každá žena obdržela tablet, aby na něm po dobu čtyř týdnů po ukončení užívání pilulek denně zaznamenávala, zda pociťuje bolesti, únavu či jiné symptomy. Pořadatelé studie konstatovali, že „účastnice studie užívající nízké dávky naltrexonu (LDN) pociťovaly ve srovnání s ženami užívajícími placebo významně výraznější zmírnění bolesti. Uváděly navíc, že při užívání LDN pociťovaly větší uspokojení ze života a zlepšení nálady.“
tento text je úryvkem z knihy
Lembke Anna: Dopamin
Triton 2022
O knize na stránkách vydavatele
