Retroreflektorem se zde míní odrazka toho typu, jaké se používají pro zajištění bezpečnosti na silnicích. Pokud bychom měli na oděvu připnutá obyčejná zrcátka, světlo by se odráželo cca náhodně. Retroreflektory jsou naproti tomu schopny světlo odrážet zpět ke zdroji (v maximálním úhlovém rozmezí), takže od světel automobilu se signál odražený z oděvu nebo od dopravní značky dostane zpět do očí řidiče.
Retroreflektory se používají i v geodézii nebo pro komunikaci se satelity, dokonce se tímto způsobem změřila i přesná vzdálenost mezi Zemí a Měsícem (mise Apollo 15 zanechala na povrchu Měsíce odrazivou plochu s příslušnými vlastnostmi; za zatmění Měsíce, kdy v prostředí neruší sluneční světlo, lze pak na tuto plochu vyslat laserový paprsek a zaznamenat dobu jeho návratu). Typicky mají podobu malých skleněných kuliček zabudovaných do reflexní vrstvy nebo v malých zrcadlech tvarovaných jako vnitřní roh krychle.
Andrei Faraon z Caltechu a jeho kolegové nyní v Nature Photonics publikovali studii o tom, jak retroreflektor vytvořit také v miniaturním měřítku. Používají metamateriál v podobě povrchu, na němž jsou umístěny miliony křemíkových sloupků vysokých kolem 100 nanometrů. Optické vlastnosti tohoto materiálu lze upravovat změnou vzdálenosti mezi sloupky i jejich výšky. Již dříve se takto podařilo připravit různé čočky. Nový výzkum nyní ukazuje, že ze dvou těchto povrchů (metapovrchů) lze sestrojit i retroreflektor. Systém funguje tak, že první (průhledná) vrstva metamateriálu vede paprsky do jednoho bodu, druhá je stejným způsobem zase odrazí a na první vrstvě dojde k lomu opět do původních (proti)směrů. Jediný metapovrch prý tímto způsobem fungovat nedokáže.
Příslušné metamateriály/metapovrchy se vyrábějí technologiemi používanými už při výrobě čipů. Jsou tedy kompatibilní s dalšími elektronickými součástkami a předpokládá se jejich možné využití např. v optoelektronice (komunikace se vzdálenými senzory, s drony…).
Zdroj: Phys.org a další