Sciencemag.cz
Doporučujeme
Planetka Sedna je vzdálený transneptunický objekt známý především díky své velmi protáhlé eliptické dráze o délce 11 390 let. Aktuálně se nachází na cestě k periheliu (nejtěsnějšímu přiblížení ke Slunci), jehož dosáhne v roce 2076. Poté se Sedna opět vydá do hlubokého vesmíru a nevrátí se k nám po celá tisíciletí. Průlet znamená tedy jedinečnou příležitost ke studiu objektu ze vzdálených oblastí Sluneční soustavy. Jak spočítali na UniverseToday, není to jediná šance za život, ale za nějakých 113 lidských životů. Zatím se na misi k Sedně nepracuje, ale astronomové začínají o této možnosti přece jen uvažovat. Ideální datum startu pro takovou misi se ovšem blíží, přičemž dvě nejlepší startovní okna jsou v letech 2029 a 2034.
Sedna je přibližně stejně velká jako Ceres, největší objekt v pásu planetek, ale její složení a původ jsou úplně jiné. Chemické složení naznačuje, že povrch Sedny by mohl být pokryt tholiny, tmavě načervenalými organickými sloučeninami (cca polymery s dusíkem v heterocyklech. O tholinech viz také: Atmosféra Titanu nás může poučit i o dávné Zemi). Stejný materiál se vyskytuje na Plutu a dalších objektech Kuiperova pásu. Na rozdíl od Pluta je ale Sedna zase téměř pořád příliš chladná na to, aby se metan, který na jejím povrchu vypařoval a zase sněžil zpět. Jen při přiblížení ke Slunci může Sedna nakrátko získat atmosféru z dusíku. (O nějakých podpovrchových oceánech na rozdíl od Pluta vůbec netřeba uvažovat.)
Od jiných těles Kupiperova pásu Sednu odlišuje krajně výstřední oběžná dráha, která ji vynáší směrem k vnitřnímu okraji Oortova oblaku, nejvzdálenější oblasti Sluneční soustavy, odkud přilétají dlouhoperiodické komety. Existuje několik konkurenčních teorií, které vysvětlují, jak se Sedna ocitla v této pozici. Jako asi nejznámější je v této souvislosti zmiňovaná možnost, že dosud neznámá planeta Devět, možná desetkrát větší než Země, narušila dráhu Sedny a spolu s několika dalšími objekty ji vymrštila na velmi protáhlé dráhy. Případná mise k Sedně tuto konkrétní otázku sice pravděpodobně stejně nevyřeší, ale může nám poskytnout další informace o povaze a složení podobných extrémních transneptunických objektů.
Článek níže (hlavní autor Vladislav Zubko z Ruské akademie věd) se zabývá konkrétním plánem příslušné mise. Nešlo by o jednoduchý úkol. I při nejtěsnějším přiblížení se Sedna dostane jen asi 76 AU (astronomických jednotek, vzdálenost Země od Slunce) od Slunce. Pro srovnání: Neptun je vzdálen asi 30 AU a mise Voyager, vypuštěné v roce 1977, právě překračují 150 AU, resp. 125 AU. Tedy raději start sondy neodkládat…
Vladislav Zubko et al, Analysis of Mission Opportunities to Sedna in 2029–2034. arXiv:2112.13017v1 [astro-ph.EP], arxiv.org/abs/2112.13017
Zdroj: Universe Today. Scott Alan Johnston: 2029 will be the perfect year to launch a mission to Sedna
Poznámky:
Planetka Sedna byla poprvé pozorována teprve v roce 2003. Je pojmenována podle bohyně moře Inuitů (Eskymáků). Co se týče dalšího možného srovnávání, velikostí Sedna předčí tělesa v Kuiperově pásu (i když možná oprávněnější je řadit ji mezi tělesa Oortova mračna, viz výše) i měsíc Pluta Charon, blíží se i Plutu. Objev Sedny přispěl zřejmě k tomu, že Pluto přišlo o statut planety.
