Sciencemag.cz
Doporučujeme
Během klimatických změn v pravěku sehrály lesy podle vědeckého týmu vedeného Janem Kolářem z Botanického ústavu AV ČR důležitou úlohu v adaptaci na nové podmínky životního prostředí. Na základě studia paleoekologických záznamů z vracovského jezera na jihovýchodní Moravě a archeologických dat z jeho širokého okolí vědci zjistili, že tehdejší lidské společnosti proměnily svým inovativním hospodařením druhovou skladbu lesa. Tato změna v hospodaření jim nejspíše pomohla přežít. Studie byla 10. prosince 2016 zveřejněna v časopise Archaeological and Anthropological Sciences.
Výzkum, který prováděli odborníci z Botanického ústavu AV ČR, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře v rámci projektu LONGWOOD financovaného European Research Council (ERC), se zabýval mizením zemědělských společností z archeologického záznamu v období 4000-3000 př. n. l. V archeologii neolitu Evropy totiž dochází k velmi zajímavé situaci. Po několika staletích zemědělství lidé na několik set let najednou částečně mizí z archeologických pramenů a my po nich známe jen velmi málo nálezů. „Příčina je někdy viděna v nestabilitě či úpadku tehdejší společnosti. Paradoxně se to však děje v době, kdy se ve střední Evropě začínají používat vynálezy jako vůz či rádlo, prosazuje se zde místní výroba mědi a společnost investuje velké množství energie do monumentálních staveb jako hradiska a mohyly. Otázkou také je, jakou roli sehrála tehdejší klimatická změna,“ uvedl archeolog Jan Kolář.
Paleoekologické výsledky pocházející ze sedimentů vracovského jezera nyní podpořily myšlenku, že lidé sice nejsou zjistitelní archeologicky, avšak z krajiny v tomto období úplně nezmizeli. Na klimatickou změnu se suchými léty, která jim nejspíše přinesla horší podmínky k zemědělství, se adaptovali různými způsoby. Část z nich začala více a jinak využívat lesy, což se projevilo mnohem větším zastoupením lísky a břízy. Prakticky to mohlo znamenat přechod od intenzivního k extenzivnímu zemědělství, které zahrnovalo i spalování větví přímo na záhonech či polích. To mohlo zajišťovat dobrou úrodu. Podobný vliv na vegetaci mohlo mít i periodické vypalování lesa za účelem získávání lesních pastvin pro domácí i divoká zvířata. „Nutno však dodat, že část lidí mohla přejít i na lovecko-sběračský způsob života, část se mohla odstěhovat jinam a část mohla samozřejmě i zahynout,“ dodává Kolář.
Situace z jihovýchodní Moravy z období 4000-3000 př. n. l. není nijak ojedinělá. Podobné scénáře zaznamenávají archeologové a paleoekologové od Irska až po Balkánský poloostrov. Samozřejmě se tento scénář neodehrál všude ve stejnou dobu, ale ukazuje, že v průběhu tohoto tisíciletí evropský kontinent zasáhla změna klimatu, která pro některé lidské komunity znamenala zásadní změny ve stylu života, případně i jejich zánik. Těm, které se ve střední Evropě dokázaly přizpůsobit, k tomu však nejspíše pomohly lesy.
