Sciencemag.cz
Doporučujeme
Od školních let jsem žila s vědomím, že my Češi jsme slovanského původu, ale ono to není tak úplně pravda. Genetička Lucie Benešová mi před časem vysvětlila, že slovanský původ má jen 37 procent Čechů. 29 procent z nás je germánského a keltského původu a zbytek jsou menšiny z Blízkého východu nebo Balkánu. Jak to, že jsme my Češi tak namíchaní, na rozdíl třeba od Poláků nebo Slováků, u nichž jasně převládají slovanští předci?
Ano, testy DNA vyvracejí představu o Češích jako o čistě slovanských obyvatelích české kotliny. Převzali jsme slovanskou kulturu a jazyk, avšak naše genetická identita vypráví trochu jiný příběh. A ten jde za hranice slovanského světa. Do značné míry je to tím, že se nalézáme na jakémsi rozhraní. Žijeme na křižovatce migračních cest v Evropě. To přineslo promíchání genetického materiálu na našem území. U Čechů proto nacházíme stopy po dalších etnikách, která tudy procházela. Byli to například němečtí kolonisté ve 13. století, švédští vojáci během třicetileté války nebo francouzští vojáci v dobách Napoleona. Všichni zanechali v české kotlině svou genetickou stopu. Testy DNA ukazují naši bohatou genetickou rozmanitost, kterou formovala tisíciletí migrací. Jazyk sice představuje silné slovanské pojítko, ale keltské rysy v mentalitě a další historické vlivy přetrvávají. Abych to shrnul, moderní českou genetickou krajinu formovala asimilace či genetická amalgamace (mísení ras) různých skupin.
Jak dlouho se tohle ví?
Ne moc dlouho. Výše zmíněnou variabilitu našeho genetického dědictví odhalila až data z České národní genografické databáze, která od roku 2008 analyzovala vzorky DNA od tisíců Čechů. Zjednodušeně si můžeme pamatovat, že geneticky tvoří Slované třetinu naší populace, Germáni a Keltové dohromady druhou třetinu a poslední třetina zbývá na ostatní etnika, zejména pocházející ze severu Evropy a Balkánu. Touto problematikou se zabývá archeogenetika.
Jakým způsobem se původ zjišťuje?
K určení původu se používá jednak chromozom Y, který se dědí z otce na syna, jednak mitochondriální DNA, kterou předává matka svým dětem. Jak chromozom Y, tak mitochondriální DNA mají desítky různých variant, kterým říkáme haplotypy. Spolu pak vytvářejí takzvané haploskupiny. O chromozomu Y už z mého povídání víš, že je maličký a geneticky nerekombinuje. Tedy jeho dědičná informace se nepromíchává, a proto můžeme vysledovat jeho původ až do tak dávných časů. Naproti tomu ostatní chromozomy, tedy autozomy a chromozom X, podléhají mísení genů a zde bychom původ četli obtížně.
Pokud se podíváme na mitochondriální DNA, vyskytuje se u nás často haploskupina H, podobně jako v západní Evropě, nebo haploskupina J, která se tu objevila s prvními zemědělci. Pokud jde o mužský chromozom Y, je zde nejčastější slovanská haploskupina R1a a germánská R1b. Můžeme potkat i haploskupinu švédskou, označovanou I1. Takže jak v případě mitochondriální DNA, tak v případě chromozomu Y se ukázalo, že slovanské krve máme asi jen 30 procent.
Pro zajímavost, jednoho významného nositele haploskupiny R1a zmiňuje genetik Daniel Vaněk ve své knize o genetické genealogii. Překvapivě je jím Tom Hanks. Prý se dá s nadsázkou říct, že s tímto skvělým americkým hercem je po otci spřízněn i každý třetí Čech. Autor píše, že nejvíce jedinců této skupiny žije na území Litvy, Běloruska, Ukrajiny, Polska a Maďarska.
Známých nositelů haploskupiny R1a je řada. Patří k nimi i Gregor Mendel, jak ukázala analýza, kterou nedávno provedli brněnští kolegové. Sám mám také R1a a více si cením příbuznosti s Mendelem, i když Toma Hankse mám jako herce docela rád. Slova o příbuznosti se slavným hercem jsou však velkým zjednodušením. Vzhledem k dávnému vzniku tohoto haplotypu můžeme mluvit pouze o slabé míře příbuznosti. Navíc ji měříme jen podle velmi malé části genomu (nejmenšího chromozomu Y). Konec konců, téměř všichni lidé jsou příbuzní, pokud půjdeme ještě dále do minulosti až k populaci Homo sapiens, která prošla hrdlem láhve a měla tehdy jen tisíce jedinců, což představuje pouze jeden plný fotbalový stadion. Je to jen otázka většího nebo menšího historického zazoomování.
Kdy tedy vznikla haploskupina R1a?
Přibližně před 15 až 10 tisíci lety, a to v oblastech jižního Ruska a Ukrajiny. Některé studie kladou její vznik do období před 13 tisíci až 7600 lety, konkrétně do oblasti údolí řek Dněpr a Don, a spojují ho s ahrensburskou kulturou. Jednalo se o lovce sobů, kteří se zhruba před 12 tisíci lety přesunuli z údolí Dněpru do Skandinávie. I když je mi jasné, že i předkové předků také odněkud do jižního Ruska přišli. Postupně bychom se tak mohli propracovat až k úsvitu našeho druhu, čili do Afriky.
úryvek z knihy
Ivana Karásková: Tajemná řeč genů
Rozhovor s genetikem Eduardem Kejnovským
Triton 2024/2025
Trochu doplnění pana genetika: Česká Y-DNA: Četnosti haploskupin praví toto:
R1a: 1868=38,8% (zjednodušeně Slovanská – indoárijská)
R1b: 1269=26,4% (zjednodušeně Germánsko – keltsko -italicko -iberská, u nás ale prakticky výhradně germánské varianty)
I2: 502=10,4% (zjednodušeně Slovanská – severní a západní Balkán)
I1: 347= 7,2% (zjednodušeně Severogermánská)
tedy jsme Slovani ze 49,2%, Germáni ze 33,6%, což kupodivu přesně odpovídá historii a lingvistice; a teprv ten zbytek je zajímavý (Anatolie, Kavkaz aj..)
ale kde jsou Keltové? podle různých mapek a studiií (viz Eupedia a pod.) máme keltské varianty R1b jen kolem 4% což zas odpovídá lingvistice, protože ze staré keltštininy máme 0 (se zavřenýma očima možná týn), překvapivě podobně je na tom Rakousko, což naznačuje že hallstattská kultura etnicky ani lingvisticky nebyli Keltové ale – ó jaká hrůza – Germáni. Vypadá to že jediný Keltové v Čechách byli Bójové…
J.Burda
Česká Y-DNA: Četnosti haploskupin. https://www.genebaze.cz/cgi-bin/ydhd.cgi?lang=cz&n=cz#7/49.788/15.431/
pozn. do mitochondriální DNA se radši nepouštím.
jen me k tomu napada – cetl jsem v prehledu Archeologie Cech, ze cca od konce uneticke kultury az po prichod Germanu u nas nebyla zaznamenana vetsi migrace, z cehoz by Halstat spis vychazel jako keltsky. take se casto uvadi, ze Slovane prisli v dobe stehovani narodu do prazde zeme, Germani odesli (cca). Pak by „germanske geny zde“ byly spis nasledneho puvodu a davalo by smysl, ze keltske dedictvi zde proste chybi (i kdyz, pamatujete se na nejake ty vyzkumy cysticke fibrozy zrovna v dobe keltomanie?). ale samozrejme stromecky „geneticke“ a „lingvisticke“ se vubec nemusi kopirovat. ad „slovane z Balkanu“ – jsem cetl o nejakem „druhem prichodu Slovanu“ z Balkanu sem nekdy v 7. nebo 8. stoleti, nevim, zda je to prevazujici predstava. (viz tez v Dalimilovi: „tak vzniklo i srbske /=slovanske/ pleme, tam, kde lezi Reku zeme“. a odtud mel prijit praotec Cech)
K tomu, že někdo považuje nositele haploskupiny R1a za slovany, by jistě mohli co říci třeba Kyrgizové. 🙂
Ohledně příchodu do prázdné krajiny je třeba zmínit přenesení keltských a germánských místních jmen a názvů do češtiny (Říp, Jizera, Otava) nebo archologicky prokázané soužití slovanské a germínské vesnice, které dělil jen malý potok někde v dnešním severočeském kraji a i ta zmíněná cystickí fibroza, kde jedna haploskupina ma nejvyssí koncentrace nositelů ve Walesu, na valašsku a v rumunském Valašsku.