Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kosmetika, čisticí prostředky, průmyslová výroba či hormonální antikoncepce. Právě odsud se do odpadních vod dostávají znečisťující látky a zbytky hormonů. Jejich množství se neustále zvyšuje, a proto je nutné jejich přítomnost eliminovat. A to nejen v pitné vodě, ale rovněž v přírodních vodních zdrojích.
Bylo prokázáno, že tyto hormony mohou u lidí způsobovat hormonální nevyváženost, metabolické, reprodukční a psychické poruchy, vysoký tlak a celou řadu dalších onemocnění. U vodních organismů se může projevit například zhoršením zraku, chronickou toxicitou, reprodukčními změnami, které mohou vést až k neplodnosti a nepříznivým fyziologickým změnám. Vědci z Centra polymerních systémů (CPS) Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně hledají cestu, jak estrogenní hormony z vod odstranit.
„Deriváty celulózy jsou hojně využívány v mnoha aplikacích. Zjistili jsme, že některé z nich mají schopnost zachytávat nežádoucí látky včetně zbytkových hormonů z vody. Shodou okolností se chemickým složením jedná o stejnou látku, jaká se používá pro výrobu cigaretových filtrů. Uvádí se, že cigaretové filtry tvoří významnou část odpadu nalezeného v mořích a oceánech a každý z nás se bohužel s pohozenými nedopalky setkává denně na ulicích. To nás přivedlo k myšlence prozkoumat využití tohoto odpadu,“ popisuje ředitel Centra polymerních systémů prof. Vladimír Sedlařík.
Zlínští vědci proto přišli s nápadem, jak tyto cigaretové filtry dále využít. „Vyvíjíme polymerní nanovlákna připravená z acetátu celulózy, tedy polymeru získaného recyklací nedopalků cigaret. Tato nanovlákna mají schopnost během filtrace vody zachytit velmi malé částice včetně hormonů,“ uvádí Muhammad Yasir, M.Sc, který se touto problematikou zabýval také ve své disertační práci právě pod vedením prof. Sedlaříka. „Kromě toho dosavadní výsledky ukazují, že sorpční schopnosti recyklovaného acetátu celulózy z cigaret jsou srovnatelné s čistým acetátem celulózy,“ doplňuje dr. Yasir.
V budoucnu se bude projekt zaměřovat na zdokonalování technologického procesu záchytu hormonů z vod. „Jednou z možností je úprava sorbentů za použití tzv. fotokatalýzy, kdy by byly zachycené škodliviny rozloženy působením světla,“ vysvětluje spoluřešitel projektu Ing. Dušan Kimmer, CSc.
„Během svého studia publikoval kolega Muhammad Yasir sedm prací v prestižních vědeckých periodicích a jeho výsledky byly prezentovány na pěti mezinárodních konferencích, což je velký úspěch. Mimo to jsme na teoretické výstupy navázali projektem ve spolupráci s průmyslovým partnerem, což je ideální příklad využití výsledků bádání pro praxi,“ dodává prof. Vladimír Sedlařík.
