Sciencemag.cz
Related Articles
Pluto se pomalu vzdaluje od Slunce. V roce 2114 se otočí zpět, ale do té doby ho jeho eliptická oběžná dráha zavede do chladnějších a temnějších částí vnější Sluneční soustavy. Je to poprvé od jeho objevu v roce 1930, co Pluto vstupuje takto daleko od Slunce. Během této cesty by atmosféra planetky mohla pomalu zamrznout.
Podrobnosti o atmosférických změnách během této cesty již vědci popsali v nové studii (hlavní autorka Amanda Sickafoose z Planetary Science Institute v Tusconu – Arizona). Možná dokonce zaznamenali i první známky kolapsu atmosféry Pluta.
Nová studie popisuje, jak se atmosféra Pluta měnila v období 2017–2023. Ukazuje se, že mezi průletem sondy New Horizons v roce 2015 a polovinou roku 2021 zůstal atmosférický tlak na Plutu konstantní. Poté, mezi polovinou roku 2021 a červencem 2023, poklesl o 16 %. Použité modely vycházejí z předpokladu zamlžené atmosféry, jak byla pozorována během průletu kolem Pluta.
V blízkosti Pluta se teď nenachází žádné zařízení umožňující pozorovat jeho atmosféru a ze Země se Pluto jeví jako pouhá malá skvrna, a to i při použití nejlepších vesmírných dalekohledů. Naštěstí, jak se Pluto, Země a dokonce i hvězdy pomalu pohybují po obloze, dochází k náhodným souběžným polohám, tzv. okultacím, při nichž Pluto prochází před některými hvězdami. Pozorováním toho, jak se mění světlo hvězdy, když během těchto okultací prochází za Plutem, mohou vědci charakterizovat atmosféru planetky.
Získávání dat z těchto událostí však může být složité. Když hvězda prochází za Plutem, vrhá se stín Pluta na Zemi. Tyto stíny při zákrytech se mohou táhnout přes oceány nebo neobydlená území, a proto vědci vytvářejí mapy dráhy těchto stínů, aby mohli koordinovat pozorování. Od roku 2017 Sickafoose a její spolupracovníci pozorovali 10 různých zákrytů; pouze u čtyř z nich se jim podařilo sledovat stejnou událost z více míst na Zemi. Tito různí pozorovatelé si mohli, pokud byli dostatečně blízko, navzájem potvrdit výsledky, a když byli více rozptýleni, dokázali nahlédnout do různých částí atmosféry Pluta.
„Neustále mě udivuje, jak nám tak jednoduchá technika, jako je pozorování slábnutí a opětovného objevování se hvězdného světla, umožňuje studovat řídkou atmosféru – o tloušťce několika miliontin zemské atmosféry – na světě, který má velikost dvou třetin našeho Měsíce a je 30krát dále od Slunce,“ uvedla A. Sickafoose.
Pozorováním několika zákrytů v průběhu několika let pak umožnilo změřit změny atmosférického tlaku. Atmosféra Pluta se skládá převážně z dusíku a dalších sloučenin na bázi uhlíku, jako je metan a oxid uhelnatý, které se mohou spojovat a vytvářet mlhu. Jak atmosférický tlak klesá, měla by se jakákoli mlha začít ztenčovat a usazovat se v nižších „nadmořských“ výškách. Přesné fyzikální vlastnosti atmosféry nejsou dosud dobře pochopeny, ale A. Sickafoose tvrdí, že úzce souvisí s vlastnostmi ledů na povrchu Pluta.
„Co se týče Pluta, nacházíme se v obzvláště zajímavém okamžiku,“ uvedla Sickafoose. „Naše práce naznačuje, že atmosférický tlak v poslední době začal klesat. Doufám, že v příštích letech až desetiletích budeme schopni získat více dat, abychom tento trend konkrétně potvrdili nebo vyvrátili.“
Amanda A. Sickafoose et al, Changes in Pluto’s Atmosphere Based on Stellar Occultation Data from 2017 to 2023, The Planetary Science Journal (2026). DOI: 10.3847/psj/ae6cdd
Zdroj: Planetary Science Institute / Phys.org, přeloženo / zkráceno
