(c) Graphicstock

Napůl skoro sladké, napůl slané: Černé moře se stále nepromíchalo

K prolomení Bosporu došlo někdy během stoupání hladiny po skočení poslední doby ledové, uvádí se např. datum kolem 5500 př. n. l. Je možné, že tato událost se zachovala dokonce i v některých mytologiích, záplavy mezopotámských řek nemusely být v zemích Blízkého východu jediným zdrojem motivu celosvětové potopy. Ještě Diodóros Sicilský a Strabón zaznamenali pověsti, že Černé moře přeteklo přes úžiny a zaplavilo některé dřívější ostrovy v Egejském moři.
Tahle verze ale sotva odpovídá skutečnosti. Naopak to bylo Středozemní moře, které se převalilo přes Bospor a zaplavilo do té doby poloslané či sladké jezero. Hladina oceánu totiž po skončení doby ledové stoupla mnohem více než Černé moře, napájené pouze řekami; Středozemní moře tehdy už bylo spojenou s Atlantikem Gibraltarským průlivem. Katastrofický účinek mělo tedy prolomení Bosporu spíše třeba v Kolchidě než Egeidě. To, zda katastrofa zničila nějakou vyspělou místní kulturu, jsou však pouze spekulace.
Naopak pro samotnou představu, že Černé moře bylo původně mělkým sladkovodním jezerem, existuje řada důkazů. V sedimentech na dně Černého moře byly nalezeny zbytky sladkovodních organismů. Následují pozůstatky mořských živočichů, ale mezi nimi prakticky žádné usazeniny. K zaplavení došlo tedy velmi rychle. Tak rychle, že dokonce dodnes, za cca 7500 let, se nestačily vody dokonale smísit. Hustá slaná voda ze Středozemního moře klesla ke dnu, na hladině zůstala vrstva obsahující zhruba poloviční koncentraci soli. Mezi hladinou a dnem téměř neprobíhá cirkulace, pod 200 metry není skoro žádný kyslík a tedy ani téměř žádný život. Dno je plné černého bahna (i když s etymologií to může být složitější, viz dále) napuštěného sirovodíkem. To je mimochodem výhodou pro archeology: na dně Černého moře se nacházejí prakticky neporušené lodě, které se potopily před 2500 lety. Prostředí u dna je zajímavé také pro specialisty na anaerobní sirné bakterie.
Množství kyslíku ve vodě se snižuje i rozkladem organických látek, které do moře stále přinášejí velké evropské řeky. Živočichové Černého moře jsou dnes směsicí těch původních jezerních i těch, kteří se sem dostali z řek a udržují se v brakické vodě u břehů. Většina ryb se sem ovšem dostala z moře Středozemního a přizpůsobila se nižší salinitě. Nakonec odlišnosti Černého a Středozemního moře si všimne každý, kdo o dovolené koupe u moře – kromě nižší slanosti chybí v Černém moři žraloci, kromě nich také hlavonožci.
Protože vrstva vody na hladině je málo slaná, snáze v zimě zamrzá. Fakt, že vrchní vrstva po té nižší jakoby „klouže“, činí vodu mobilnější, a bouře a vlnobití tedy vypukají mnohem snáze. Navíc je vyvolávají větry, jež jsou zase důsledkem toho, že na jihovýchodě a severozápadě moře panuje výrazně odlišné podnebí – jihovýchod je subtropický s deštěm v létě, sever sušší s výrazně kontinentálním klimatem.
A jak je to s výše slibovanou etymologií? Řekové začali Černé moře nazývat Axenios, což by mohlo být odvozené z perštiny – temný, chmurný, v řečtině navíc podobné axenos = nepohostinný. Název nemusí být tedy výsledkem černého bahna na dně, ale prostě označením nevlídného místa. Temnota souvisí i s malou viditelností oproti oblasti Středozemí, respektive s častými mlhami.

Zdroj: Charles King: Černé moře, BB art, Praha 2007

(c) NASA, licence obrázku public domain

Sonda Mars Express spatřila pozůstatek dávné řeky

Mars je mrazivá vyprahlá poušť, ale i přesto na ní najdeme místa, která nám připomínají …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close