Sciencemag.cz
Doporučujeme
Výsledkem práce mezinárodního týmu astronomů je oznámení 62 nových měsíců Saturnu. Tím se tato planeta dostává co se týče počtu oběžnic zase před Jupiter.
V posledních dvou desetiletích bylo okolí Saturnu opakovaně zkoumáno na přítomnost měsíců se stále větší citlivostí. V této nejnovější studii použili výzkumníci techniku „shift and stack“ s cílem najít „slabší“ (menší) Saturnovy měsíce. Tato metoda byla již použita při hledání měsíců kolem Neptunu a Uranu, ale u Saturnu až nyní.
Postup znamená posouvání sady po sobě jdoucích snímků rychlostí, jakou se (předpokládaný) měsíc pohybuje (měl by se pohybovat); to vede k zesílení signálu při spojení všech dat. Měsíce, které byly příliš slabé na to, aby byly vidět na jednotlivých snímcích, jsou pak viditelné na snímku „poskládaném“. Vědci použili data pořízená pomocí dalekohledu CFHT na Mauna Kea na Havaji v letech 2019-2021. Posouváním a skládáním mnoha po sobě jdoucích snímků pořízených během tříhodinových intervalů se podařilo detekovat Saturnovy měsíce o průměru po limit 2,5 kilometru.
Původní práce proběhla v roce 2019. Samotné nalezení objektu v blízkosti Saturnu ovšem nestačí k tomu, abychom mohli s jistotou říci, že se jedná o měsíc; mohlo by jít i o planetku, která jen náhodou prolétá v blízkosti planety (i když to není pravděpodobné). Pro získání jistoty je třeba objekt sledovat několik let a potvrdit, že určitě obíhá kolem planety. To se podařilo pro 63 objektů. Jeden z nových měsíců, S/2019 S 1, byl oznámen již v roce 2021, ostatní v posledních několika týdnech.
Všechny nové měsíce patří do třídy tzv. nepravidelných měsíců. Ve srovnání s pravidelnými měsíci se vyznačují dlouhými, eliptickými a nakloněnými oběžnými drahami. Počet známých nepravidelných měsíců Saturnu se více než zdvojnásobil na 121. Včetně 24 pravidelných měsíců kolem Saturnu obíhá celkem 145 měsíců aktuálně uznaných Mezinárodní astronomickou unií. Saturn tak znovu předstihl Jupiter (s 95 uznanými měsíci) a stal se první planetou s více než 100 měsíci.
Nepravidelné měsíce mají tendenci shlukovat se do skupin na základě sklonu svých oběžných drah. V soustavě Saturnu existují 3 takové skupiny a všechny nové měsíce spadají do jedné ze tří již známých skupin. Předpokládá se, že skupiny jsou výsledkem srážek, kdy současné měsíce ve skupině jsou pozůstatkem kolizí na původně zachycených měsících.
Autoři příslušné studie navrhují, že velký počet malých měsíců na retrográdních oběžných drahách je pozůstatkem relativně nedávného (z astronomického hlediska, asi před 100 miliony let) rozbití středně velkého nepravidelného měsíce, z něhož zůstalo mnoho fragmentů řazených nyní do skupiny Norů (další skupiny jsou Galové a Inuiti, tedy názvy objektů v těchto skupinách jsou odvozeny z příslušných mytologií).
Tým stojící za výzkumem vede Edward Ashton (v současnosti na tchajwanském Institutu astronomie a astrofyziky Academia Sinica) a jeho členy jsou Brett Gladman (Univerzita Britské Kolumbie), Mike Alexandersen (Harvard Smithsonian Center for Astrophysics), Jean-Marc Petit (Observatoire de Besancon) a Matthew Beaudoin (Univerzita Britské Kolumbie).
Zdroj: University of British Columbia / Phys.org
