Sciencemag.cz
Doporučujeme
Zajímavé přitom je, že i ve vyspělé únětické kultuře se nástrojů z bronzu vyrábělo ale překvapivě málo.
Maikel H. G. Kuijpers a Catalin N. Popa z nizozemské Leiden University uvádějí, že kovové hřivny ve tvaru půlkruhů (polovin prstenců, v angl. ribs) se již ve starší době bronzové používaly ve střední Evropě jako raná forma peněz – čemuž odpovídá, že tyto předměty byly standardizovány z hlediska tvaru i hmotnosti.
Závěry jsou založeny na studii více než 5 000 předmětů z více než 100 pokladů z této doby. Hřivny, čepele seker i ostří (proužky) byly testovány pomocí „ručního vážení“ – u předmětů dostatečně hmotných nelze při potěžkání v ruce malý rozdíl hmotnosti rozeznat. A právě takto identických bylo asi 70 % prozkoumaných hřiven. Teorii, že šlo o něco na způsob měny, má navíc podporovat fakt, že tyto předměty se obvykle vyskytovaly hromadně.
Ve střední době bronzové pak došlo ke změně – objevily se nástroje pro přesnější vážení a také více bronzových úlomků, který se mohl používat právě na dovažování.
Kuijpers MHG, Popa CN (2021) The origins of money: Calculation of similarity indexes demonstrates the earliest development of commodity money in prehistoric Central Europe. PLoS ONE 16(1): e0240462. doi.org/10.1371/journal.pone.0240462
Zdroj: PLoS ONE / Phys.org
Poznámky PH:
Formy peněz (respektive platidel, peníze v užším slova smyslu by měly mít na sobě i ražbu, které identifikuje, kdo je vydal) jsou opravdu různé, slovanské platit se má odvozovat od plátna. Aztékové používali pro přepočet kakaové boby. Jak tedy vidno, lze se obejít i bez kovů.
Ve starší době bronzové byla ale potřeba platidla ve Střední Evropě určitě větší, obchod byl intenzivnější – a to právě s kovy. Měď a cín nebyly společně k dispozici prakticky nikde.
Co se týče speciálně našeho území, Archeologie pravěkých Čech 5 (doba bronzová, Archeologický ústav AV ČR 2008) uvádí, že v době únětické kultury se měď transportovala ve formě polotovaru – ingotů, ve tvarů hřiven nebo žeber. Hřivna nejspíš odpovídá prstenci zmiňovanému výše, žebra zase proužkům. Hmotnost hřiven se opravdu pohybovala v téměř všech případech v omezeném rozsahu 185–200 gramů. Rozdíl je ale v tom, že zde se mluví o předmětech z mědi, článek výše uvádí předměty už z bronzu. (U hřiven jako polotovarů by měla větší smysl měď, naopak ostří sekerek bylo jistě bronzové.)
Ad čepele seker jako platidlo: bronzové sekeromlaty, možná částečně dokonce i pozdější bronzové meče, byly nejen nástrojem/zbraní, ale i prestižním předmětem, takže přirovnání k platidlu smysl dává.
Nepočítáme-li ozdoby a prestižní předměty, pak z únětické kultury známe kupodivu jen docela málo typů bronzových předmětů pro praktické využití: šídla (propichování látek), sekery, sekeromlaty, dláta, hroty kopí a dýky. Jak vidno, skoro všechno jsou to navíc alespoň částečně i zbraně (poznámka PH: proč se nedochoval třeba žádný srp, jehla, kleště…?).
Z českého eneolitu se někdy uvádí, že prvním praktickým využívaným kovovým předmětem byly měděné destičky chránící ruku před nárazem tětivy luku (jindy se ale i toto zpochybňuje a šlo prý spíše o ozdobu).
Že je něco standardizováno/unifikováno ale nemusí nutně znamenat, že jde o platidlo (čip, disketa, šroub, žárovka…).
