Sciencemag.cz
Doporučujeme
Za labutí píseň římského umění stavby vodovodů lze považovat systém, který zásoboval Konstantinopol, tedy vznikl až na samém konci antické éry.
Pro zásobování metropole východní části Římské říše nechal už celkem úctyhodný akvadukt vybudovat císař Valens (to je ten, který padl u Adrianopole v bitvě s Vizigóty), podstatně byla celá stavba ještě rozšířena v 5. století n. l. Podrobněji nyní tuto stavbu prozkoumali geoarcheologové z Johannes Gutenberg University v Mohuči.
Římané se na svém území pečlivě starali o infrastrukturu, budovali přístavy, silnice, mosty i vodovody (a samozřejmě také infrastrukturu vojenskou). Akvadukty nebyly římským vynálezem, ale dnes jejich zbytky představují jednu z nejpůsobivějším věcí, která po Římanech zůstala. Dosud je známo více než 2 000 „delších“ římských vodovodů, ten v Konstantinopoli má být vůbec nejdelším. Po dostavbě v 5. století přiváděl vodu z pramenů vzdálených asi 120 km, nicméně celková dálka systému byla nejméně 426 km. Akvadukt se skládal z klenutých zděných kanálů dostatečně vysokých pro procházejícího člověka, 90 velkých mostů a mnoha tunelů dlouhých až 5 kilometrů. Použitým stavebním materiálem byl kámen a beton.
Usazeniny nalezené v kanálu pocházejí až z byzantského středověku, akvadukt byl zřejmě v provozu celkem dlouho, zřejmě alespoň do 12. století. Na základě výzkumu usazenin autoři odhadují, že usazeniny mohou odpovídat asi 27 letům provozu, takže systém byl ještě nedlouho před svým koncem asi kompletně vyčištěn. Minimálně část akvaduktu byla postavena jako dvojitý kanál nad sebou, což mělo zřejmě za cíl usnadňovat čištění a další údržbu – jedna cesta se prostě dočasně uzavřela, aniž bylo ohroženo zásobování hlavního města. (Z hlediska zdrojů nutných na stavbu je takové řešení ovšem docela nákladné, dodávky vody pro Konstantinopol byly ovšem zjevně prioritou.)
Systém jako celek už teď ovšem těžko studovat, třeba v něm nechat proudit vodu po celé délce, protože jeden z největších mostů u Ballıgerme vyhodili v roce 2020 do vzduchu hledači pokladů, když kdovíproč věřili, že v jeho troskách najdou zlato.
Zdroj: Universitaet Mainz
Carbonates from the ancient world’s longest aqueduct: A testament of Byzantine water management
Geoarchaeology
https://doi.org/10.1002/gea.21853
