Metanové jezero s krásným názvem Kraken Mare obsahuje až 80 % veškerých kapalin přítomných na povrchu Titanu. Zatímco u všech menších jezer už byla jejich hloubka změřena, u Kraken Mare se to povedlo až nyní. Odhad provedli astronomové z Cornell University na základě dat z jednoho posledních obletů sondy Cassini (T104 z 21. 8. 2014).
Stanovit se podařilo jak hloubku jezera, tak i hloubku v ústí řeky Moray Sinus na jeho severním okraji – ta byla asi 100 metrů.
Za metanové můžeme ovšem Kraken Mare označit jen s určitou nadsázkou, jde o směs metanu a etanu, i když metan převládá. Tyto výsledky jsou založeny na měření úbytku energie radarových vln při průchodu kapalinou. Ligeia Mare, poblíž se nacházející druhé největší jezero Titanu, má podle všeho složení podobné. V minulosti se spekulovalo, že Kraken Mare by mohlo obsahovat více etanu, kvůli své velikosti a také proto, že sahá do nižších zeměpisných šířek Titanu (na rovníku je tepleji, takže relativně víc metanu by se vypařilo).
NASA uvádí, že krajina na mnoha místech Titanu by měla, nepočítáme-li barvy, víceméně pozemský vzhled, s řekami, jezery, moři, kopci-dunami apod. I když v pozemských měřítcích bychom mnohá jezera Titanu mohli označovat spíše jako louže…
V. Poggiali a kol., The Bathymetry of Moray Sinus at Titan’s Kraken Mare, Journal of Geophysical Research: Planets (2020). DOI: 10.1029 / 2020JE006558
Zdroj: Cornell University / Phys.org
Poznámka PH: Z hlediska prebiotické chemie mají ovšem louže oproti souvislému oceánu i výhody, protože se zde molekuly klíčové pro život tak snadno nerozředí.