Co se stane, když člověk dostane příkaz „nemyslet na X“, dobře známe už z pohádek. Výzkum na University of New South Wales nyní potvrdil, že alespoň v podvědomí určitá myšlenka přes veškerou snahu zůstane.
Účastníci experimentu dostali za úkol nejprve myslet a pak naopak potlačit myšlenku na určité ovoce nebo zeleninu, které byly zbarveny červeně nebo zeleně (červené jablko, zelená okurka apod.). Navíc pak mohli zmáčknout tlačítko v případě, že se domnívali, že myšlenka se přece jen znovu vynořila.
Nakonec lidé dostali binokulární signál (do každého oka jiná barva) složený z červené a zelené a měli za úkol určit jeho baru. Nepřekvapivě většina uvedla barvu předmětu, s nimž mysl pracovala předtím. Neobjevil se žádný rozdíl mezi tím, zda lidé reportovali znovuvynoření myšlenky stiskem tlačítka. V experimentu ke svému překvapení „neuspěli“ ani ti, kdo se myšlenky dle svého přesvědčení úspěšně zbavili – stejně zde přetrval alespoň vliv na smyslové vnímání a upřednostnění příslušné barvy.
Naopak stačilo, aby dobrovolníci mezitím dostali za úkol myslet na další předmět ještě jiné barvy, třeba bílé. Následně se už pak při binokulárním vstupu rozhodovali náhodně. „Přepsat“ určitou část paměti, rozptýlit se, to lze naopak snadno, tak se výsledek pokusu alespoň interpretuje.
Výsledky studie mají mít podle autorů význam např. při boji se závislostmi. Celkem nepřekvapivě je lepší strategií se nějak rozptýlit a nesnažit se lámat věci přes koleno („nesmím si otevřít láhev/zapálit cigaretu“).
Eugene L. Kwok et al. Measuring Thought-Control Failure: Sensory Mechanisms and Individual Differences, Psychological Science (2019). DOI: 10.1177/0956797619837204
Zdroj: MedicalXpress.com
Poznámky PH:
Dnes žijeme v době klipovité, kdy mozek provádí multitasking, přeskakujeme sem a tam a každý druhý máme poruchu pozornosti. „Nemyslet na X“ by nám tedy dnes relativně (třeba ve srovnání s lidmi Freudovy doby) nemělo dělat problém?
Nicméně experiment by jistě stálo za to nějak doplnit o data třeba z fMRI a dalších zobrazovacích technik. Také by mohlo vše fungovat odlišně v případě, že by vstupy nebyly emočně neutrální.
A ad červená opice zmíněná v titulku: bylo by rozptýlení/přepsání informace tak snadné, i kdyby se jednalo o spojení nějak netypické, třeba právě o červenou opici namísto zeleného jablka?