Sciencemag.cz
Doporučujeme
Fenomén rondelového stavitelství mladšího neolitu byl již popsán vícekrát a vzhledem k neustálému nárůstu pramenné základny se mu pozornost věnuje i nadále (Podborský 1988; Petrasch 1990; Trnka 1991; Řídký 2011; Řídký a kol. 2018). Východní Čechy patří k oblastem, kde byl tento jev zaznamenán již v počátcích výzkumu. Mezi první archeologicky zkoumané rondely v Čechách totiž patří Lochenice u Hradce Králové (rondel se dnes uvádí jako Lochenice I), částečně probádaný v osmdesátých letech 20. století (Buchvaldek 1990a). Přestože za uplynulá čtyři desetiletí množství rondelů ve sledované oblasti značně narostlo (Kovárník 2016), bylo archeologickým výzkumem zkoumáno jen několik dalších objektů.
V první řadě se jedná o rondel v Holohlavech (Kalferst – Vávra 1998), nově také o systematický výzkum v Plotištích nad Labem (Kovárník 2016) a ZAV Předměřicích (Novák – Hornik 2016, s. 15). Ostatní objekty byly zjištěny pomocí letecké prospekce (Kovárník 2012). Celkově se v současnosti jedná o osm objektů (tab. 3). Mezi nimi se nachází i problematický, dodnes v terénu patrný kruh v Třebověticích (okr. Jičín). Jeho příslušnost do období mladého neolitu není nezpochybnitelná, navíc z jediného dosud provedeného průkopu valem pochází keramika z doby laténské (Vokolek 1973a). Tvarově nicméně podoba tohoto objektu rondelovým stavbám odpovídá a není ani vyloučeno jeho opakované pravěké využívání.
Všechny dosud zjištěné rondely ve východních Čechách se nacházejí v královéhradecké sídelní enklávě. Nápadná je jejich koncentrace v prostoru labského pravobřeží mezi Hradcem Králové a Jaroměří (obr. 24), která odpovídá celkově silné koncentraci osídlení mladší StK v této oblasti. Podobnou situaci shledáváme na Kolínsku (Šumberová 2012), v pražské oblasti (Řídký 2011), ale také v mimočeských regionech se srovnatelnou mírou archeologického poznání, jakými jsou Dolní Rakousko či Bavorsko (Lenneis a kol. 2017, s. 276–312). Mezi hustotou osídlení a rondely je zjevná korelace, nicméně se nemusí jednat o kauzální vztah, jak se pokusíme doložit v závěru.
Studium rondelů, jejich lokalizace a postavení v sídelní hierarchii přímo souvisí s úvahami o centrálních místech v období neolitu. Tento směr vychází ze skutečnosti, že počet sídlišť významně převyšuje množství rondelů. Existují tedy sídliště bezprostředně přiléhající k rondelové stavbě, stejně jako ta, která jsou podle současného stavu poznání od rondelu vzdálena i několik desítek kilometrů. Takovou sídelní oblastí, v níž rondely neznáme, je pardubicko-chrudimská enkláva.
Pojem centrality byl do archeologického diskurzu převzat z vlivných prací geografa Waltera Christallera (1893–1969). Protože původní koncept byl vypracován na struktuře měst (Christaller 1933), našla teorie první ohlasy především v archeologii středověku (Denecke 1973; Gringmuth-Dallmer 1999). Pro námi sledované období neolitu se ji pokusili rozpracovat např. Guntram M. Schwitalla (1996, s. 63–70), nebo Jörg Petrasch (2003).
Konstrukt vychází z předpokladu, že některá sídla jsou ve struktuře osídlení nadřazena jiným, resp. přitažlivost daná jejich centrální pozicí (společenskou a/nebo geografickou) je větší. Míra centrality
daného místa se řídí zastoupením předem definovaných prvků, tzv. atributů centrality. Čím více se jich v daném místě nachází, tím vyšší je jeho pozice v rámci hierarchie sídelní struktury. V rámci středověkých sídel mají centrální funkci tyto atributy: vláda (Herrschaft), ochrana (Schutz), obchod (Handel), řemeslo – živnost (Gewerbe) a kult (Gringmuth-Dallmer 1999, Abb. 1). Sídelní struktura je pak definována takto: Nejvýše stojí tzv. komplexní centrum, které v sobě spojuje všechny jmenované atributy. Níže se nacházejí sídla, která spojují více atributů v různých kombinacích (obchod a živnost, ochranná funkce a živnost atd.). Ještě níže ve struktuře leží místa, u nichž je možné najít pouze jeden z atributů centrality (např. farní obec bez tržního práva nebo obec s filiálním kostelem). Na bázi pyramidy se nacházejí soběstačné osady, které však nemají žádnou centrální funkci.
Celý koncept lze přinejmenším modelově bez větších problémů upravit a aplikovat rovněž na sídelní strukturu v neolitu. Týká se to zejména jeho mladšího úseku, kdy počet různých atributů či jejich četnost, a tím i zachytitelnost, narůstá (rondely, dálková distribuce). Limitujícím faktorem pro archeologické prostředí je ovšem skutečnost, že pro definici míst s vyšší než základní centrální funkcí je nezbytné, aby všechny atributy v daném místě byly současné. Dalším důležitým faktorem je to, že v zásadě se na vrcholu pyramidy musí nacházet někdo (jednotlivec či skupina), kdo jednotlivé atributy v celé struktuře garantuje, tedy např. zaručuje právo či ochranu, vytváří podmínky především pro
dálkový obchod (směnu) atd. Na základě tohoto nutného předpokladu je tak nejprve potřeba v rámci neolitické společnosti identifikovat výlučné skupiny či jedince a teprve pak přistoupit k modelaci sídelní hierarchie na základě teorie centrálních míst.
Tento text je úryvkem z knihy
Pavel Burgert: Neolit ve východních Čechách
Academia 2019
O knize na stránkách vydavatele
Viz také: Rondely – hráli neolitici fotbal?
Letokruhy, slupky plodů jako obaly jader, vrstvy oblečení jako ochrana lidské bytosti…