Sciencemag.cz
Doporučujeme
Mezinárodní tým vědců objasnil původ uralské jazykové rodiny a jenisejské jazykové rodiny. Odborníci na genetiku, archeologii a lingvistiku z Harvardovy univerzity, Ostravské univerzity a dalších evropských, asijských i amerických institucí odhalili ve starověkých vzorcích DNA dosud neznámé genetické vazby mezi pravěkými populacemi a dnešními mluvčími uralských jazyků – Finů, Estonců, Maďarů a dalších národů mluvících uralskými jazyky.
Uralská jazyková rodina a jenisejská jazyková rodina patří z historického hlediska k nejzáhadnějším jazykovým rodinám Eurasie. Lidé, kteří dnes mluví jazyky obou rodin, jsou rozptýleni od centrální Sibiře přes severní Rusko až po Skandinávii, východní Pobaltí a Karpatskou kotlinu. Pohyby obyvatelstva, které stály v pozadí expanze těchto jazyků, zůstávaly dosud neobjasněny.
Výzkumný tým pod vedením Tian Chen Zenga a Davida Reicha z Harvardovy univerzity, Leonida Viazova z Ostravské univerzity a jejich kolegů z evropských, asijských i amerických institucí přináší v prestižním časopise Nature průlomový pohled na dávnou minulost populací hovořících uralskými a jenisejskými jazyky. Na základě analýzy DNA 180 starověkých jedinců z období z období od pozdního paleolitu po dobu bronzovou (cca 14700–1000 let př. n. l.) vědci přinášejí vůbec první přesvědčivé genetické důkazy o raném šíření skupin mluvících uralskými jazyky ze Sibiře do Evropy. Tyto pohyby jsou spojovány s tzv. sejmsko-turbinským archeologickým fenoménem – rychlým rozšířením pokročilé bronzové metalurgie v lesní zóně Eurasie mezi lety 2200 a 1900 př. n. l.
„Jazyk sice z genomu přímo nevyčteme, ale kombinací genetických, archeologických a jazykových dat můžeme rekonstruovat pozoruhodně přesný obraz pravěké minulosti,“ říká za vědecký tým Leonid Viazov z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.
Vědecký tým navíc doložil kontaktní zóny, kde se uralští mluvčí stýkali s indoíránsky mluvícími pastevci ve stepi (příbuznými se skupinami jako jsou Skytové, Sarmaté, Peršané a etnickými skupinami v Tádžikistánu, Afghánistánu, Pákistánu a Indii). Tyto kontakty poskytují možný kontext pro známý soubor jazykových výpůjček – tedy slov a výrazů, které se do uralských jazyků dostaly v důsledku jazykového kontaktu s indoíránskými jazyky.
Jenisejská jazyková rodina, dnes zastoupená již jen ketštinou – jazykem ohrožené skupiny Ketů v centrální Sibiři – rovněž vykazuje zajímavé genetické paralely. Výzkum ukazuje spojitost mezi předky Ketů a obyvateli oblasti jezera Bajkal, což může vrhnout nové světlo i na hlubší jazykové vazby mezi Eurasijci a severoamerickými původními obyvateli.
Průlomová studie podtrhuje význam mezinárodní a mezioborové spolupráce při poznávání lidské prehistorie. Na české straně výzkum podpořilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (program ERC CZ), Grantová agentura ČR a Evropská unie v rámci projektu Life Environment Research Center Ostrava (LERCO).
Celá studie je dostupná v časopise Nature:
https://www.nature.com/articles/s41586-025-09189-3
