Sciencemag.cz
Doporučujeme
V listopadu a prosinci roku 2013 proběhla již sedmá výkopová sezóna archeologické expedice do Wad Ben Naga. Vědecký tým Národního muzea pod vedením Pavla Onderky pokračoval v průzkumu tzv. Týfónia a v konzervaci Paláce královny Amanišacheto.
Za označením Týfónium se skrývá rozsáhlý chrámový komplex, který byl donedávna znám pouze z vyobrazení a zpráv evropských cestovatelů, kteří do Wad Ben Naga zavítali v průběhu 19. století. Ruinám Týfónia, stejně jako celé archeologické lokalitě v této době dominovaly pilíře s vyobrazením původně egyptského boha Bese, který byl v době před rozluštěním hieroglyfů ztotožňován s řeckou mytologickou bytostí Týfónem (odtud také název Týfónium).
Z celého chrámového komplexu, který snad dosahoval délky 60 metrů a šířky 40 metrů, se zatím podařilo prozkoumat převážnou část jeho hlavní části – vlastního chrámu. Jak se zdá, do chrámu se vstupovalo sloupovou síní či kioskem tvořeným Besovými pilíři, následoval menší pylon, mezi jehož dvě věže byla zasazena monumentální brána. Touto branou se vstupovalo do otevřeného dvoru, ve kterém rostly dva stromy. Dvoru následoval portikus, který podpíraly dva pilíře. Uprostřed zadní stěny portiku byla umístěna monumentální bránasloužící ke vstupu do hlavní svatyně. Po stranách brány byly ve stěně zapuštěny dvě niky se sousošími bohyně Mut a boha Amona, napravo od brány to byl núbijský Amon z Napaty a nalevo Amon z Karnaku s lidskou hlavou.
První socha byla objevena již během 5. výkopové sezóny na podzim roku 2012 a jejích 103 fragmenty byly převezeny do Náprstkova muzea k restaurování. Povrch postavy bohyně Mut nesl stopy záměrného poškození údery sekerou. Amonova postava se roztříštila poté, co socha byla stržena z niky, a dopadla na zem.
Sousoší bylo nejdříve expedičním konzervátorem a restaurátorem Alexanderem Gatzschem zdokumentováno pomocí 3D skeneru a následně byla vyhotovena jeho virtuální rekonstrukce. Na jejím základě byly na počítači vymodelovány chybějící části, které byly vytištěny na 3D tiskárně. Takto vytvořený doplněk a originální části byly slepeny dohromady, aby po staletích, která od zničení sochy uplynula, usedla bohyně Mut vedle svého manžela Amona.
Společně s fragmenty první sochy byla nalezena i přední část chodidel pocházející z podobné sochy, což naznačovalo, že by v následujících výkopových sezónách mohlo dojít k nálezu druhého sousoší, které by zpodobňovalo tuto božskou dvojici. Očekávalo se však, že namísto núbijského Amona s beraní hlavou, bude Mut objímat Amona egyptského s hlavou lidskou. Tento předpoklad vycházel z pravidel výzdobného programu merojských chrámu, kde jednotlivé brány mezi dílčími částmi chrámu zdobily postavy obou variant boha Amona – núbijský napravo a egyptský nalevo. Druhou sochu se podařilo objevit uvnitř hlavní svatyně, kam ji kněží přesunuli po útoku na Wad Ben Naga, během kterého byla poničena zničena první socha. Také druhá socha nesla známky poničení. Zdá se však, že nám neznámí útočníci sochu pouze povalili z niky na zem, přičemž došlo k odlomení vyčnívajících částí sochy (především špičky nohou a koruny), avšak její gros zůstalo pospolu.
Do hlavní svatyně, která vydala celou řadu pokladů, se vstupovalo monumentální branou, jejíž části byly objeveny povadlé na podlaze hlavní svatyně. Nad dveřmi byla zobrazena dvě okřídlená slunce, po jejichž stranách se spouštěla těla kober. Brána byla nahoře zakončena římsou. Vše bylo zdobeno barevnou polychromií.
Hlavní svatyně byla neméně zajímavá. Na samém konci osy chrámu byl umístěn obětní oltář v podobě masivního pískovcového bloku po stranách zdobeného vyobrazením nilských rostlin (lotosových květů a poupat). Toto vyobrazení se opakovalo také po celém obvodu hlavní svatyně. Podlaha svatyně byla vydlážděna pískovcovými bloky, zatímco ostatní místnosti měly podlahu hliněnou. Stěny svatyně byly postaveny z nepálených cihel, které pokrývala omítka zdobená malbou. Několik fragmentů omítky se podařilo nalézt. Na jednom fragmentu se zachovala jména stavitele chrámu – krále Natakamaniho. Dataci výstavby chrámu okolo poloviny 1. stol. n. l. nám také potvrdila radiokarbonovou metoda užitá na vzorcích z podlahy chrámu. Vyobrazení na dalších fragmentech omítky potvrdila, že scény v Týfóniu byly analogické ke scénám z jiných sakrálních staveb z dob Merojského království. Na zasypané podlaze chrámu bylo nalezeno velké množství předmětů – amuletů, zlacených dlaždiček s vyobrazením bohyně Mut nebo zlatá náušnice. Na základě výše zmíněných nálezů bylo potom Týfónium identifikováno jako chrám bohyně Mut. Jejímu manželovi byl zasvěcen vedlejší chrám, které je tradičně, avšak mylně, označován jako tzv. Esetin chrám.
V severovýchodním rohu svatyně byla potom objevená skrýš – případně sekundární obětiště –, kam byly pohřbeny další poničené kultovní obrazy božstev a jiné rituální předměty, včetně busty zlacené sochy boha Apedemaka, téměř kompletní sochy lva, zvířete spojovaného s bohem Apedemakem, nebo předních tlap velké sochy lva. Výjimečné postavení mezi nálezy všemi nálezy má především busta boha Apedemaka, která představuje jedno ze tří známých trojrozměrných vyobrazení tohoto božstva.
