Maximum meteorického roje Lyridy v roce 2020 nad Sečskou přehradou s vyznačeným souhvězdím Lyry, hvězdou Vega a radiantem roje. Foto: Petr Horálek. (výřez)

O víkendu vrcholí meteorický roj Lyrid

Ze soboty 22. na neděli 23. dubna časně ráno bude možné vyhlížet nejvíce meteorů z každoročního meteorického roje Lyridy. Tyto lidově zvané „padající hvězdy“ jsou v zemské atmosféře způsobené zánikem ledo-prachových částic uvolněných z jádra komety C/1861 G1 (Thatcher). Během maxima lze uzřít 10-15 meteorů na tmavé obloze daleko od velkých měst a škodlivého světelného znečištění, vždy v časných ranních hodinách před rozbřeskem.

Meteorický roj je jev, při kterém proud částic meziplanetárního prachu (odborně meteoroidů) křižuje zemskou dráhu a tyto částice se pak při průletu zemskou atmosférou třou o molekuly vzduchu, postupně se vypařují a vytvářejí za sebou zářící stopu. Vznikají záblesky, které se odborně nazývají meteory, lidově „padající hvězdy“ nebo „létavice“.

Meteory ze souhvězdí Lyry
Název roje Lyridy pochází od názvu souhvězdí Lyry, z něhož meteory po většinu doby aktivity roje zdánlivě vylétají. V případě Lyrid leží toto místo – radiant – asi 8 stupňů západně od jedné z nejjasnějších hvězd oblohy – Vega ze souhvězdí Lyry. Na dubnové obloze stoupá souhvězdí Lyry i s jasnou hvězdou vysoko nad obzor až k ránu, ale částečně je pozorovatelné celou noc. V době maxima roje, tedy na konci dubna, je nejvýše po 5. hodině ranní, tedy až za rozbřesku. Radiant meteorického roje v našich zeměpisných šířkách dosáhne výšky nad 70° nad obzorem. Díky tomu lze v České a Slovenské republice pozorovat maximum roje s četností až 15 meteorů v hodině v časných ranních hodinách (tehdy většina meteorů zazáří nad obzorem, jen málo z nich pod ním).

Dlouhoperiodická kometa a občasné „meteorické spršky“
První zprávy o roji Lyridy pocházejí z roku 1863, kdy si roj astronomové spojili s kometou C/1861 G1 (Thatcher). Právě návrat komety v roce 1861 a následné mimořádné zvýšení aktivity roje Lyridy o dva roky později donutily astronomy zapátrat po dalších pozorováních tohoto roje v minulosti. Ukázalo se, že velmi výrazný projev Lyrid se odehrál už v roce 1803, historicky nejdřívější pozorování pochází dokonce už z 23. března 687 před naším letopočtem v Číně. Jde tak o historicky vůbec nejdéle zaznamenaný roj v historii lidstva. Samotná kometa se ke Slunci vrací jednou za přibližně 415 let, znovu se jejího návratu dočkají až další generace v roce 2283.

U roje je známo, že občas může poskytnout výrazné „spršky“. Z běžné nízké frekvence meteorů (10-15 za hodinu) aktivita prudce vzroste na několik stovek meteorů v hodině. To byl případ roku 1803, kdy hodinová frekvence vystoupala na 700 meteorů. Ve 20. století se podobné případy odehrály v letech 1922 a 1982. O něco menší zvýšení aktivity pak nastalo v roce 2000. Astronomové předpokládají, že podobného zvýšení aktivity Lyrid se dočkáme i ve 21. století, a to již v některém z roků v následujících dekádách. Pro přesnější předpověď je ale potřeba důkladnější pozorování Lyrid při každém jejich maximu – právě přesné sledování aktivity roje umožňuje lepší modelování hustoty proudu prachový částic, které Lyridy způsobují.

Letos velmi dobré podmínky
V roce 2023 má ale ideální podmínky – vrcholí ve 3 hodiny ráno 23. dubna (tedy v době, kdy už je radiant, odkud meteory zdánlivě vylétají, vysoko nad obzorem) a vůbec neruší Měsíc. Roj se vyplatí sledovat od 2. hodiny ranní do rozbřesku, a to daleko od měst, ideálně v horách nebo na vyvýšených místech s dokonalým výhledem, neboť meteory vylétají ve směru od souhvězdí Lyry prakticky kdekoliv na obloze. Z měst prakticky nemá význam roj sledovat – zář světelného smogu přesvítí většinu meteorů a člověk uvidí jen jeden-dva za celou noc.

Snadný cíl pro fotografy
Úkaz můžete i fotografovat. Rozhodně vám ale nepostačí pouhý kompaktní fotoaparát do ruky. V první řadě je třeba fotoaparát ustavit na nějaký stativ a namířit do vybrané části oblohy. Váš fotoaparát musí být schopen snímat i několikasekundové expozice (případně umožnit manuálně ovládat uzávěrku na libovolnou dobu, obecně je to označeno písmenem „B“). Jestliže tyto předpoklady vaše fotografická výbava splňuje, pak stačí v průběhu noci v náhodnou dobu namířit objektiv k obloze, otevřít uzávěrku (či spustit co nejdelší expozici) a čekat, že ve hvězdném poli, které váš fotoaparát právě zabírá, proletí nějaký jasnější meteor. Na snímku se pak projeví jako úzká světelná stopa, někdy i s občasnými zjasněními. Samozřejmě velkou výhodou může být světelný širokoúhlý objektiv, s jehož použitím se při kratších expozicích příliš neprojeví rotace Země (hvězdy se nebudou jevit jako malé obloučky, ale body) a zaberete větší část oblohy, tudíž zvýšíte šanci k zachycení nějaké meteorické stopy. Mimo meteorů je v časných ranních hodinách také už dobře vidět letní Mléčná dráha a za robřesku planeta Saturn.

tisková zpráva projektu Astrofyzikální ProGResy z Opavy

Kovová jizva na kanibalské hvězdě

Když hvězda podobná našemu Slunci dosáhne konce svého života, může pohltit okolní planety a planetky, …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close