Sciencemag.cz
Doporučujeme
Prý platí, že čím větší, tím rychlejší, ať už jde o živočichy, dopravní letadla nebo stíhačky.
Následující úvaha vypadá trochu jako tahání králíků z klobouku či míchání jablek z hruškami, ale třeba v tom i někdo z čtenářů dokáže najít hlubší, obecnější zákonitost. Tu zde alespoň vidí autor, profesor mechanického inženýrství Adrian Bejan z Duke University se svými kolegy a jejich pohled na věc stál za publikování i redakci Scienctific Reports.
V první řadě autoři upozorňují na to, že rychlostí míní rychlost průměrnou. Už Ezop v jedné bajce popisuje, že vytrvalá želva se může třeba za rok dostat dál (=urazit větší vzdálenost) než zajíc – respektive než sprinteři, kteří ale po většinu času odpočívají.
A. Bejan počítal rychlosti pro živočichy pozemní, vodní i létající. Zprůměrováno na celou dobu života jsou prý ti nejrychlejší vlastně nejpomalejší. Pokud během evoluce nebo alespoň během nějakých jejích etap platí, že velikost živočichů se zvětšuje, platí to i pro takto chápanou rychlost – dokonce tak, že poměr velikosti a rychlosti by měl být cca konstantní (tj. veličiny se pro vznik lineární závislosti ani nemusí zlogaritmovat).
Totéž prý kupodivu platí i pro moderní letadla. Historie letectví ukazuje, že průměrná rychlost a velikost letadel rostly ruku v ruce. Stíhačka je sice rychlejší než dopravní letadlo, jenže většinu času stojí někde v hangáru.
Na základě tohoto „zákona“ by prý mohlo jít předvídat evoluci nebo vlastnosti organismů, u nichž známe jen některou z veličin (typicky velikost, ale nikoliv rychlost – třeba z paleontologických nálezů) nebo dokonce i další vývoj leteckého či automobilového průmyslu. Samozřejmě i autoři připouštějí výjimky z pravidla, přímo zmiňují geparda.
Osobně jsem k podobným „zákonům“ značně skeptický.
A. Bejan et al, The fastest animals and vehicles are neither the biggest nor the fastest over lifetime, Scientific Reports (2018). DOI: 10.1038/s41598-018-30303-1
Zdroj: Phys.org
