Sciencemag.cz
Doporučujeme
Egypťané mumifikovali své mrtvé už v prehistorické (předdynastické) době, podrobnější písemné popisy tohoto postupu jsou ale až mnohem pozdější. Hlavním pramenem je zřejmě Herodotos, nicméně ten popisoval již období dle mnohých názorů z hlediska mumifikace úpadkové – v tom smyslu, že dřívější metody byly sofistikovanější/složitější. Za jakýsi vrchol se dlouho pokládala Střední říše, i když to je samozřejmě věc názoru, respektive postupně přibývají nové poznatky. Jak se zdá, v době Staré říše součástí mumifikace ještě nebylo odstraňování mozku. V prehistorické době měla mumifikace často pouze formu zavinutí mrtvoly do látky máčené v různých vonných substancích, pryskyřicích apod., vysušení se nechalo klimatu. Posléze bylo jako další významný krok zavedeno máčení do natronu (cca hydroxid sodný) a aplikace oleje nejen zevně, ale i k vyplachování útrob.
Viz např. Stáří egyptské mumifikace potvrzeno
Nicméně tohle všechno víme díky archeologii. Sofie Schiødt z Kodaňské univerzity nyní objevila nejstarší známý manuál k mumifikaci popsaný na egyptském papyru (papyrus Louvre-Carlsberg, jedna jeho polovina je v Louvru a druhá na univerzitě v Kodani). Pochází až z doby kolem r. 1450 př. n. l., tedy Nové říše, ale samozřejmě lepší něco než nic. Další památky včetně Herodota jsou mladší o 1 000 let a více.
Přihlédnout je třeba k tomu, že mumifikátoři nepatřili k vysokým vrstvám egyptské společnosti a své poznatky si přenášeli ústně. Dílem proto,že nebyli gramotní, dílem kvůli utajení příslušného know-how. Zajímavé (a vlastně překvapivé, viz odkaz níže, kde se popisuje, že mumifikace a egyptská medicína spolu moc nesouvisely) je, že návod na mumifikaci je součástí lékařských textů o využívání bylin a chorobách kůže. Otoky kůže jsou zde mimochodem pokládány za dílo měsíčního boha Chonsua.
Viz také: Egypt: lékaři, mumifikátoři, řezníci
Manuál byl tak jako tak určen pouze odborníkům, některé jednodušší postupy typu sušení v natronu vůbec nezmiňuje. Pro změnu se zde ale rozebírají chyby, jimž je třeba se vyhnout. Některé popisované techniky jsme dosud neznali, např. úpravu obličeje, kdy se různá pojiva a vonné látky vařily na červenou tekutinu, v niž se pak máčelo plátno. Ve čtyřdenních intervalech se pak tímto červeným plátnem opakovaně balila tvář zemřelého – to dobře odpovídá archeologickým nálezům. Během přestávek bylo tělo mj. obkládáno slámou, aby k němu nemohl hmyz či hlodavci.
Sofie Schiødt’s Ph.D. thesis: Medical Science in Ancient Egypt: A translation and interpretation of Papyrus Louvre-Carlsberg (PLouvre E 32847 + PCarlsberg 917)
Zdroj: University of Copenhagen / Phys.org a další
